Prohlášení starostů – amatérský nesmysl!
(My níže podepsaní starostové… )
Leží přede mnou Prohlášení starostů v Novém Bydžově ze dne 14.2. Je těžko k uvěření, že toto Prohlášení je výsledkem snažení výkvětu našich radnic doprovázených i účastí zástupců Sněmovny. Nakonec se ukázalo, že to asi výkvět našich obcí i Sněmovny nebyl, díky Bohu!
Hned v prvním bodě prohlášení se praví, že má podporovat poslankyni Řápkovou v prosazování návrhů legislativních změn, týkajících se řešení problematiky sociálně nepřizpůsobivých.
Není nad to, když takováto doporučení podrobíme věcnému rozboru alespoň v nejkřiklavějších bodech, v nichž spíše přání je otcem myšlenky – a to značně nedomyšlené!
Hned v bodu 1a se volá po legislativním ukotvení možnosti, aby dávky v hmotné nouzi podléhaly výkonu rozhodnutí, tedy exekuci. Tohle nám už předvedla v plné parádě paní Řápková ještě jako primátorka Chomutova. Ta akce nedopadla zrovna nejlépe. Stála město dosti peněz a postihla desateronásobně tíživěji dlužníky, protože každý zanedbatelný exekuční úkon dopadl na postižené s desateronásobnou tíží. Právní rozbor potvrdil, že dluhy nelze splácet z pomoci v hmotné nouzi, o exekutorech ani nemluvě. Jejich práce, to jsou neřízené střely, které působí naprostý rozvrat už tak drasticky zbídačovaných skupin obyvatelstva. Velmi často dochází k exekutorově nesprávnému postupu a dovolat se spravedlnosti je záležitost dlouhodobá. Tohle že by bylo cílem starostů, kteří mají svůj název odvozen od slova starat se? Není taky jasné, proč zrovna tohle je v úvodu Prohlášení, které by mělo spíše reagovat na nepořádek, drobnou kriminalitu a „nepřizpůsobivost určité části obyvatel obce. Exekuce jdou zcela proti smyslu tohoto zadání, vyvolávají spíše rozvrat a sociální napětí. To ke klidu v obci nepřispívá.
V bodě 1b se volá po zákazu pobytu včetně definování pojmu „nočního klidu“. Nic proti nočnímu klidu, na to není potřeba zákon, stačí vyhláška města. Městský policajt na to stačí dohlédnout sám, i bez starostova příkazu. Zákaz pobytu není možný v celé Evropě, jak známo, jak by tedy mohl být možný v českých městech a obcích? Má-li něco takového fungovat a ono to funguje , v zákonech to je. Rozhoduje soud a ten také říká, koho se to týká a proč. Jasně a zřetelně, není možno adresovat obecně a dělat z toho zevšeobecnění pro určitou skupinu, což zřejmě měli páni starostové a paní starostky na mysli. Už tisíckrát bylo řečeno, že přesouvat problém z jedné obce na druhou není řešení. To už je přece vyzkoušeno a odsouzeno, nebo snad ne?
V bodě 2 žádají starostové a starostky vládu, aby v případě zneužití jakékoliv sociální dávky zakotvila její odejmutí. Holenkové – a co děti? Mají trpět za své nehodné rodiče? Hledejte jiné páky a možnosti, takhle by to asi nešlo!
V bodě 3 žádají hlavy obcí, aby se vláda zabývala vážně kompetencí měst a obcí možností kompenzací zvýšených nákladů v péči o cizí občany, nepřizpůsobivé, bez trvalého pobytu, protože oni jsou finanční zátěží. Prý jsou to miliony v každé obci. Představa je jasná, ale značně naivní: Máme velké potíže, tak nám dejte peníze! Jaká kritéria pro výpočet a stanovení finančních potřeb v závislosti na potížích a na zavedeném sociálním systému a služeb, činnosti pracovních úřadů a všech doprovodných složek ve společnosti a v obcích?
Na druhé straně si obce od vlády dají jen stěží poradit, jak by se měly chovat a co dělat, aby se problémů vyvarovaly. Dělají si po svém často proti smyslu toho, co vláda ve svých programech má, na příklad v programu integrace Romů do společnosti. Jestli něco požaduji, musím spolupracovat. Smysl této zásady je v tomto bodě zcela popřen.
Bod 4 obnažuje v plné nahotě kvalitu mozkového trustu shromážděných starostů a starostek. Nelze citovat doslova pro možnosti tohoto článku, jde o to, že žádají optimalizaci (zřejmě činnosti) Policie ČR aby nedocházelo ke snižování bezpečnosti našich občanů a dodržování zákonů –jsou dokonce citovány.
Pokládám za snižování analytických schopností čtenářů vysvětlovat, jak hloupý a nesmyslný je tento požadavek. Ani požadavek 50% využití pracovního času každého policisty v terénu není třeba našim policejním šéfům nějak doporučovat, to je přece samozřejmá zásada operatívy každého lokálního policejního náčelníka.
Body 5 a 6 jsou podobné bodu 4. Jsou to žádosti, nemající žádné oprávnění být požadovány. Jsou obsaženy v agendě administrativy každého jen trochu vyspělého státu i systému součinností jednotlivých státních a občanských institucí i popisu jejich činností.
Nemohu se zbavit pocitu, že starostové v okamžiku prozření, když se sešli, zjistili, že problémy jsou daleko složitější a náročnější na řešení, tak se jich pro formu zhostili takto , chtělo by se říci primitivně, ale hloupost je přesnější výraz pro to, co nám tu bylo předvedeno.
Člověku se o takových „Prohlášeních“ nechce skoro ani psát, protože jsou skutečnou ztrátou času. Ale mezi lidmi, kteří nemusejí být sběhlí v otázkách správy státu a obcí mohou vyvolávat pocit, že je to skvělý názor autorit, které věci rozumí. Ještě že počet přítomných starostů byl jen nepatrným procentem skutečného počtu. Tohle se Vám, dámy a pánové z obcí i Sněmovny skutečně nepovedlo a bude dobře, když všichni na Vaši, doufám, že dobře míněnou snahu, rychle zapomeneme! Takto určitě ne!
Leží přede mnou Prohlášení starostů v Novém Bydžově ze dne 14.2. Je těžko k uvěření, že toto Prohlášení je výsledkem snažení výkvětu našich radnic doprovázených i účastí zástupců Sněmovny. Nakonec se ukázalo, že to asi výkvět našich obcí i Sněmovny nebyl, díky Bohu!
Hned v prvním bodě prohlášení se praví, že má podporovat poslankyni Řápkovou v prosazování návrhů legislativních změn, týkajících se řešení problematiky sociálně nepřizpůsobivých.
Není nad to, když takováto doporučení podrobíme věcnému rozboru alespoň v nejkřiklavějších bodech, v nichž spíše přání je otcem myšlenky – a to značně nedomyšlené!
Hned v bodu 1a se volá po legislativním ukotvení možnosti, aby dávky v hmotné nouzi podléhaly výkonu rozhodnutí, tedy exekuci. Tohle nám už předvedla v plné parádě paní Řápková ještě jako primátorka Chomutova. Ta akce nedopadla zrovna nejlépe. Stála město dosti peněz a postihla desateronásobně tíživěji dlužníky, protože každý zanedbatelný exekuční úkon dopadl na postižené s desateronásobnou tíží. Právní rozbor potvrdil, že dluhy nelze splácet z pomoci v hmotné nouzi, o exekutorech ani nemluvě. Jejich práce, to jsou neřízené střely, které působí naprostý rozvrat už tak drasticky zbídačovaných skupin obyvatelstva. Velmi často dochází k exekutorově nesprávnému postupu a dovolat se spravedlnosti je záležitost dlouhodobá. Tohle že by bylo cílem starostů, kteří mají svůj název odvozen od slova starat se? Není taky jasné, proč zrovna tohle je v úvodu Prohlášení, které by mělo spíše reagovat na nepořádek, drobnou kriminalitu a „nepřizpůsobivost určité části obyvatel obce. Exekuce jdou zcela proti smyslu tohoto zadání, vyvolávají spíše rozvrat a sociální napětí. To ke klidu v obci nepřispívá.
V bodě 1b se volá po zákazu pobytu včetně definování pojmu „nočního klidu“. Nic proti nočnímu klidu, na to není potřeba zákon, stačí vyhláška města. Městský policajt na to stačí dohlédnout sám, i bez starostova příkazu. Zákaz pobytu není možný v celé Evropě, jak známo, jak by tedy mohl být možný v českých městech a obcích? Má-li něco takového fungovat a ono to funguje , v zákonech to je. Rozhoduje soud a ten také říká, koho se to týká a proč. Jasně a zřetelně, není možno adresovat obecně a dělat z toho zevšeobecnění pro určitou skupinu, což zřejmě měli páni starostové a paní starostky na mysli. Už tisíckrát bylo řečeno, že přesouvat problém z jedné obce na druhou není řešení. To už je přece vyzkoušeno a odsouzeno, nebo snad ne?
V bodě 2 žádají starostové a starostky vládu, aby v případě zneužití jakékoliv sociální dávky zakotvila její odejmutí. Holenkové – a co děti? Mají trpět za své nehodné rodiče? Hledejte jiné páky a možnosti, takhle by to asi nešlo!
V bodě 3 žádají hlavy obcí, aby se vláda zabývala vážně kompetencí měst a obcí možností kompenzací zvýšených nákladů v péči o cizí občany, nepřizpůsobivé, bez trvalého pobytu, protože oni jsou finanční zátěží. Prý jsou to miliony v každé obci. Představa je jasná, ale značně naivní: Máme velké potíže, tak nám dejte peníze! Jaká kritéria pro výpočet a stanovení finančních potřeb v závislosti na potížích a na zavedeném sociálním systému a služeb, činnosti pracovních úřadů a všech doprovodných složek ve společnosti a v obcích?
Na druhé straně si obce od vlády dají jen stěží poradit, jak by se měly chovat a co dělat, aby se problémů vyvarovaly. Dělají si po svém často proti smyslu toho, co vláda ve svých programech má, na příklad v programu integrace Romů do společnosti. Jestli něco požaduji, musím spolupracovat. Smysl této zásady je v tomto bodě zcela popřen.
Bod 4 obnažuje v plné nahotě kvalitu mozkového trustu shromážděných starostů a starostek. Nelze citovat doslova pro možnosti tohoto článku, jde o to, že žádají optimalizaci (zřejmě činnosti) Policie ČR aby nedocházelo ke snižování bezpečnosti našich občanů a dodržování zákonů –jsou dokonce citovány.
Pokládám za snižování analytických schopností čtenářů vysvětlovat, jak hloupý a nesmyslný je tento požadavek. Ani požadavek 50% využití pracovního času každého policisty v terénu není třeba našim policejním šéfům nějak doporučovat, to je přece samozřejmá zásada operatívy každého lokálního policejního náčelníka.
Body 5 a 6 jsou podobné bodu 4. Jsou to žádosti, nemající žádné oprávnění být požadovány. Jsou obsaženy v agendě administrativy každého jen trochu vyspělého státu i systému součinností jednotlivých státních a občanských institucí i popisu jejich činností.
Nemohu se zbavit pocitu, že starostové v okamžiku prozření, když se sešli, zjistili, že problémy jsou daleko složitější a náročnější na řešení, tak se jich pro formu zhostili takto , chtělo by se říci primitivně, ale hloupost je přesnější výraz pro to, co nám tu bylo předvedeno.
Člověku se o takových „Prohlášeních“ nechce skoro ani psát, protože jsou skutečnou ztrátou času. Ale mezi lidmi, kteří nemusejí být sběhlí v otázkách správy státu a obcí mohou vyvolávat pocit, že je to skvělý názor autorit, které věci rozumí. Ještě že počet přítomných starostů byl jen nepatrným procentem skutečného počtu. Tohle se Vám, dámy a pánové z obcí i Sněmovny skutečně nepovedlo a bude dobře, když všichni na Vaši, doufám, že dobře míněnou snahu, rychle zapomeneme! Takto určitě ne!