V pondělí uvedlo Právo článek prezidenta Václava Klause nazvaný Malá česká hilzneriáda. Pan prezident se v něm snaží, docela vehementně zastávat Ladislava Bátory, který se měl stát náměstkem ministra školství a pak jen poradcem, když se proti tomu rezolutně postavil i sám premiér Nečas.

Pan prezident sice pana Bátoru osobně nezná, ale přece jen ho považuje za hluboce konzervativního, autenticky pravicového člověka (citát) . A dál z jeho serveru Europortál.cz uvádí docela dlouhý úryvek, jehož obsah panu prezidentovi evidentně lahodí. Dovídáme se z něho, že pan Bátora má raději Koniáše než Halíka, Boženu Vikovou-Kunětickou než Jiřinu Šiklovou, a už vůbec ne evropeismus, humanrightismus, multikulturalismus etc. Nepochybuji, že se tyto přece jen jednoduché a primitivní výlevy líbí i panu prezidentovi, i když se jen těžko snesou s úrovní vzdělanosti a kulturnosti, kterou nám pan prezident často a rád dává na vědomost.

V závěru jsme vyzývání, abychom poděkovali panu Ladislavu Bátorovi za to, že tato slova tak ostře a odvážně říká (citát).

Pan Bátora však říká i jiné věci– a je jedno, když ne vlastními ústy , ale prostřednictvím strany, za níž kandidoval před pěti léty na Vysočině, totiž za fašistickou Národní stranu. Ta mimo jiné vyzývala k přesunu cikánů do země zaslíbené a relativizovala historii tábora v Letech u Písku. Ostatně takto zřetelně a neomaleně se vyjádřil dříve už i pan prezident.

S takovými názory si skutečně může dovolit vyslovit souhlas jen mimořádně odvážný občan, pokud to nelze považovat za šlápnutí do něčeho nechutného. A ovšem – i náš pan prezident. Sláva mu, je to pašák!