To je ta otázka, kterou si kladu, když čtu výsledky výzkumu, který v Anglii uskutečnila organizace Equality podpořená Romským vzdělávacím fondem. Téma výzkumu bylo Od segregace k inkluzi. Cílem výzkumu byly české a slovenské romské děti, které odešly se svými rodinami do měst Velké Británie. Průzkum prokázal, že tyto děti, které byly před tím zařazeny do segregovaných tříd, jsou schopny v Anglii velmi rychle dosáhnout průměrných a lehce podprůměrných výsledků v oblasti čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti.

To není vůbec špatné, když uvážíme, že se děti začaly vzdělávat v angličtině.
Tato zpráva celkem zapadla v návalu různých korupčních skandálů a stávek. Lidové noviny uveřejnily kratičký článek z pera Evy Hníkové dne 13. prosince s názvem V Česku je vyřadili, v Británii ne.

Do průzkumu bylo zařazeno 24 romských chlapců a 37 dívek, což je dostatečně průkazný výběr pro to, aby mohly být činěny alespoň předběžné závěry pro další kroky.

Chci se zamyslet nad tím, co může mít škola anglická tak dobrého a významného pro české a slovenské romské děti proti české škole, že již v krátkém čase svého působení dosáhne naprosto skvělého a nečekaného výsledku, zatímco v Česku a na Slovensku se s tímto problémem neúspěšně vypořádáváme desítky let a bez viditelného úspěchu.

Ten výzkum prokázal jednu věc nad slunce jasněji. Ten pes zakopaný je ve škole české! Říkám to při vší úctě a ocenění práce pedagogické veřejnosti, která vykonala a vykonává dobrou práci za daných podmínek. Jde právě o to, že v daných podmínkách nelze asi konat více

Co tedy může mít anglická škola jiného proti české? Co česká škola dává cizímu romskému žáku v Anglii a co mu není schopna dát v zemi, kde se narodil?

Něco o tom říkají romští rodiče a co se při průzkumu prokázalo. Jeden rodič z České republiky řekl: „ Poslali mne do zvláštní školy. A teď vidím, že jsme nedostali ty samé šance jako neromské děti. Chci pro své děti lepší budoucnost, jsou chytré.“ Většina romských studentů v Anglii tvrdí, že na českých a slovenských školách zažili rasově motivovanou šikanu a verbální útoky ze strany neromských vrstevníků a diskriminační zacházení ze strany učitelů. Jsem dalek toho, abych se s tímto přísným hodnocením spokojil, protože je jistě nespravedlivé zejména vůči učitelům. Tam bych takové praktiky vyloučil, jistě až na výjimky, které se vždy vyskytnou, často i neúmyslně. Pravda je však, že nepřátelské prostředí, které vůči Romům ve společnosti panuje, se nějak přenáší i do školy a citlivá dětská duše to vnímá jako nespravedlnost, se kterou se jen stěží smiřuje. S tím učitelé mnohdy i spolužáci jen těžko mohou něco dělat. Tak to u nás funguje, na rozdíl od Anglie – a samozřejmě nemusíme mluvit jen o Anglii.

Co by i za této situace mohla česká škola vylepšit? Mohla by vytvořit domácí prostředí i pro romského žáka, který tady žije generačně už více než 200 let a mohl by se cítit být vnímán jako součást té společnosti, byť by byl vnímán vždy trochu jako exot. Už to, že skoro každý romský žáček příchodem do školy mluví druhým jazykem! Není to úžasné a není to hodno ocenění i ze strany druhých spolužáků? Kdo to ještě umí? A jsme u toho. Už nejméně 10 let se „romští buditelé“, schválně užívám tento termín, mnohými vnímán jako hanlivý, snaží o prosazení romského jazyka do výuky základních škol pro romské děti užívající romštinu jako mateřský jazyk. Marně! Už nejméně třetím rokem čtu ve vládní zprávě o stavu romské komunity, že společnost vnímá zavádění romštiny do škol negativně. Jako by tenhle většinový názor byl důvodný a přijatelný. A není vlastně hrubou diskriminací jedné národnostní menšiny? Dokonce ze strany vládního úřadu! Nikdo to tu tak nevnímá a to je naprosto symptomatické v této tématice a ukazuje diskriminace tam, kde je nikdo nevidí. Jak by asi romština pozvedla sebevědomí romského žáka v české škole a dokázala mu užívat si domácího prostředí?

Těch věcí je více: součást historie Romů jako součást celkové historie, kultura a její vliv na kulturu většinovou a jiné způsoby obohacování většinové kultury a života společnosti i ze strany Romů

Jedna věc je však nyní jasná: Tvrzení některých speciálních pedagogů v čele s Jiřím Pilařem už není možno brát vážně. Připomínám: „ Program obsažený ve Strategii boje proti sociálnímu vyloučení zaměřený na inkluzívní vzdělávání romského žáka v české škole představuje velké nebezpečí!“

Je to naopak: Česká škola může mít konečně šanci změnit se tak, aby i romské děti se v ní dokázali vzdělávat rovnocenně s dětmi českými.

Výzkum, provedený v Anglii organizací Equality zasadil těžkou ránu argumentům některých speciálních pedagogů. Ukázal, že romské dítě je stejně dobře vzdělatelné jako děti jiné. Jde jen o to hledat cesty, nikoliv klást překážky.