Vystoupení na TEDx v Praze, divadlo Archa, 3. 3. 2012. Textový online přenos Aktuálně.cz najdete ZDE, server též v sobotu nabízel na svých stránkách celou konferenci prostřednictvím videa.



Z mé prezentace vidíte, že mám dosti společného s Romy. Dnes však se tomuto tématu věnovat nemíním. I když souvislosti s tím, co řeknu, jsou zřejmé a mají co dělat i s Romy.

Když je člověk ve zralém věku, přál by si nejvíce ze všeho užívat radostí mládí. Ale všechno má svůj čas a každý měl příležitost ho užít, jak náleží.Někdo ho užil, někdo ho zmařil. To je moje dnešní téma: „Jak ten čas užít, aby se člověk nemusel moc stydět!?“

Dnes žijeme hektické období. Stále se něco děje. Změny jsou úžasné, dobré i špatné. Často se ptám, co se to s námi děje. Zažíváme věci, které by ještě před 10 léty byly považovány za faux pas, za šlápnutí do něčeho nechutného. Dnes jsou samozřejmostí a nikdo se ani nezardí, když se stane jejich účastníkem.

Objevují se novodobí ochránci pořádku a prstem ukazují na viníky. Davy pak volají: Pryč s nimi, zapomínajíce na poučení minulá, která podobným způsobem uvedla lidstvo do zkázy a zmaru. Příznivci těchto pořádků se mohou objevit i ve státem řízených výchovných institucích a bezostyšně tam setrvávat proti vůli většiny.(MŠMT-Bátora-Dobeš).

Máme tak zvané autority, které pod rouškou starostlivé tváře o blaho lidu bezostyšně kradou a odklání to, co jim nikdy nepatřilo, dokonce i od svých blízkých. Měli by chodit dávno kanálama, zatímco se dostávají výš a výše.

Dokonce nám někteří chytráci se snaží namluvit, že neexistují dobří a špatní státní zástupci , že existuje jen zákon. Při tom víme, že platí jen jedno rozlišení mezi lidmi, které snese kritiku, totiž na dobré a špatné. Je dosti podivné, že nás pan premiér přesvědčuje o válce klanů (Lidovky 3.3.), jakoby zapomněl na justiční mafii, v níž nebylo zatěžko rozlišit dobrou a špatnou stranu.

Jak takový stav začíná, co ho umožňuje, co se to stalo, že tomu lidé nechají volný průchod?

Co se to stalo v Německu než začala válka. Národ, z něhož pochází největší velikáni lidstva, tak masově mohl podlehnout názorům jednoho šílence, které za normálních okolností byly neudržitelné?

Co se to stalo u nás po roce 48, že lidé dokázali udělat s totalitní mocí tu pokryteckou dohodu: „Nebudeme dělat potíže a Vy nám dáte pokoj!“ A v tom pokrytectví jsme vychovávali své děti.

A co se to děje dnes?

Lidské příběhy skýtají nepřebernou pokladnici, která může do těchto naléhavých otázek vnést jasno.
Jeden takový příběh poslyšte!

Rok 68 je takovým zlomovým bodem a 21. srpen, tak zvaná internacionální pomoc vojsk varšavské smlouvy. Už za půl roku poté byla všude ve všech podnicích, na úřadech, ve školách kladena otázka: Jak hodnotíte vstup vojsk?
To úžasné pokrytectví, když bylo všem bez výjimky zcela jasné, že šlo o neomluvitelnou vojenskou agresi. Přesto: Jak myslíte, že většina lidí opověděla?

I mně se to stalo, taky se mě zeptali. Pokládal jsem to za špatný vtip a odpověděl bezelstně: „Je to hnusná agrese!“ Prostě jsem už nechtěl žít ve falší, těžko jsem se vypořádával s faktem tohoto vpádu vojsk, nevypustil bych z úst omluvu, za ten zločin. Žádná statečnost, ani jsem netušil, že příštích 20 let strávím v kotrmelcích a spolu se mnou moje žena i děti.

Ale také jsem se osvobodil, už po mně nikdo nikdy nechtěl žádný souhlas k něčemu, co by se mi nezamlouvalo. Zaplatil jsem jenom ztrátou kvalifikovaného zaměstnání a dalšími peripetiemi, které takový přístup doprovázely.

Ale co ti ostatní, co souhlas vyslovili? Už byli poslušní, už nemohli říci nic na to, co se dělo v kruté normalizaci, dokonce ji schvalovali, možná se skřípěním zubů, ale schvalovali na veřejných shromážděních a v průvodech – i před svými dětmi. Řeči některých později, že neudělali nic nečestného, byly jen zbožným přáním. Možná, že neudělali, ale byli k tomu dokonale vybaveni. Kdykoliv by přišlo na lámání chleba, byli by nuceni tu špatnost učinit. Tak to bylo! To je ten zlomový bod, který pak v kolektivní, masové podobě může sehrát roli naprosto destruktivní. Takových lidí máme dnes i na nejvyšších místech spoustu. Cítíte, jak jsou omezeni ve svých možnostech, ve své kvalifikaci, o očistném procesu a pokoře z jejich strany mluvit nelze. Jen nám říkají: Neudělal jsem nic nečestného!

Ale ví se: neprokázal charakter! – A kolik jich je, od shora až dolu.

Je to přirozené, normální a lidské. Ale není zrovna nutné, aby právě takoví lidé mám organizovali život.

Nepřipomínají Vám některé dnešní události časy a děje minulé?