Nemohu se nevyjádřit k článku Zdeňka Jičínského v pondělním Právu dne 8. září, kde se snaží odpovídat na shora položenou otázku.

Samozřejmě, že je Rusko v současné době a za současné mezinárodní situace nepřítelem Česka a Západu. Jinak by nemohlo připustit, aby její prezident se choval naprosto zločinně a bezohledně z pohledu dalších důsledků nejen pro celou Evropu i svět, ale Rusko samotné. Musíme ovšem rozlišovat Rusko jako stát a Rusko jako občanskou společnost, je-li tam vůbec jaká. O jakém Rusku pan Jičínský mluvil?

Vždy jsem toleroval názory pana Jičínského, byť jsem s nimi měl někdy docela problémy. Ale co se nám snaží tvrdit v pondělním Právu, je už opravdu dost silná káva.

Pan Jičínský se snaží srovnávat úroveň viny v konfliktu mezi EU a NATO s Ruskem a Putinem. Můj Bože, to už zavání ztrátou naprosté soudnosti. Připomeňme si Putinovu hrozbu jadernými zbraněmi a přímou agresí Krymu bez jakýchkoliv zábran a ohledů na mezinárodní bezpečnost. To přece nelze srovnávat s postojem EU a NATO, které jsou spíše úhybné a směřují jen do oblasti hospodářských sankcí.

Ani úvahy o tom, že přece nebudeme odmítat ruskou kulturu, nejsou na místě. Mimochodem, tu nikdo neodmítá. Ruští umělci rádi i za této situace do Evropy jezdit budou, protože i nadále budou zváni.

Názory pana Jičínského mohly mít své oprávnění před obsazením Krymu. Ale taková situace teď není. Elementární zásady politické kultury, po nichž pan Jičínský volá, teď vůči Rusku může uplatňovat jen nenapravitelný idealista.