Při pravidelné schůzce ministra Dienstbiera s Romy, kteří se angažují, v úterý 26. července se probralo všechno možné, jak už to bývá.

Schválně jsem použil termín o Romech, kteří se angažují, neboť něco takového jako nezávislá romská reprezentace neexistuje. Přestože už na to měla 26 let.

Během té schůzky jsem měl neodbytný pocit, že pan ministr nám věnuje svoji pozornost, aby nás ujistil, že ve věcech tohoto tématu koná, co může. Stížnosti zaznívající z ódia ho evidentně nijak nerozčilovaly a nenarušily jeho rovnováhu. Jak by také mohly. V podstatě už 20 let je řeč jen o tom samém. V podstatě k nějaké zásadní změně k lepšímu v životě Romů a jejich začlenění do společnosti nedošlo.

Můžeme se jen ptát, je-li to vina Romů samotných a jejich současnou apatií. Stovka angažovaných Romů tu číslovku příliš neumenší. Nebo to je vina státu a samospráv, které se státu většinou vzpírají a řídí se svými potřebami?

Nejstarší účastník tohoto sezení prohlásil, že to vlastně ani jinak u nás být nemůže. Schizofrenie, která panuje mezi českými politiky, jim stanoví limity, které nemohou a nechtějí překročit. Příliš velká angažovanost pro hájení lidských práv u jedněch naráží na odpor druhých, kteří dokonce jsou už dost nahnědlí. Každý tedy hájí své postavení tak, aby druhým nezavdal příčinu k tomu, aby ho smetli. Nejinak to platí i pro sociálního demokrata Dienstbiera, který má ve své vlastní straně ministry, kteří už dávno ztratili svoje renomé a drží se jen silou vzájemné nevraživosti a hlídání. Ten senior prohlásil, že vlastně mírný pokrok v mezích zákona při naplňování programu integrace Romů je jen možným dosažitelným výsledkem těchto třenic -a buďme rádi, že je to aspoň tak.

Jiný, poněkud mladší senior, který si činí nárok na svoji pravdu, neboť jeho rodiče trpěli v místě, kde dnes stojí už dlouhou dobu prasečí farma, která toto místo hanobí, prohlásil, že toto je to téma nejdůležitější, neboť dosvědčuje postoj společnosti. Ta je vina, ovšemže, jak jinak – a spolu s ní vláda! Téma už obligátní nejméně 20 let. Dokonce gádžové, tím jsou míněni členové vlády a politici nejrůznějšího druhu a kalibru, nemají právo konat pietu na tomto místě za Romy! Nemají prostě tu správnou vnímavost pro utrpení Romů. Trochu silná káva, není-liž pravda? I na této posvátné půdě ochrany lidských práv bují rasismus jaksi v obráceném gardu.

Takový argument nelze nechat bez povšimnutí. Jakoby však zůstal trčet ve vzduchu, nikdo nic!

Raději jsem potichu odešel, když jsem viděl, že se nikdo neozývá a sám jsem nechtěl debatu ještě gradovat do nesmyslných vibrací.

Nalít si čistého vína, dosud ředěného pokrytectvím, je nám třeba asi nejvíce. Bez toho tu bude stále panovat nedorozumění a klání dvou pravd, které se nikdy nemohou smířit. To není základ ke skutečnému řešení vztahů mezi dvěma skupinami obyvatelstva: Romů a většiny.

(Vyšlo v Lidových novinách 8. srpna 2016)