Demonstrace se účastnilo nejméně 300 až 400 lidí, což považuji za úspěch. Na náměstí Svobody nebyli jen Romové – a to je další úspěch. Přesto jsem zaznamenal rušivé momenty, se kterými se nehodlám tajit. A to i když jsem dlouhodobě připraven na nedostatek pochopení pro práci, kterou člověk koná spíše jako řeholi, na nedostatek kultivovaného a uměřeného projevu při veřejných shromážděních.

Tyto projevy jsem zaznamenal i včera na náměstí Svobody u mnoha Romů. Jsou popsány ve včerejší MFD v brněnské mutaci.

Svůj připravený projev jsem nakonec v nastalé vřavě nebyl schopen přednést, jak jsem si předsevzal. Pouze částečně.

Dopustil jsem se neodpustitelné chyby, když jsem zareagoval při svém vstupu na skandování: „Máme svá práva!“ – poznámkou : ale i své povinnosti, vědom si možných reakcí přítomného okolí. Bezprostřední reakce v přízemí pod pódiem se nedají komentovat.

Nejsem znechucen – i takový může být konec zoufalce, který chce konat za každou cenu dobro.

Praktická poznámka: ozvučení bylo pouze lokální, takže široké ódium lidí na celém náměstí mluvenému slovu nerozumělo, osloveni byli pouze ti v nejbližším okolí. To je značný nedostatek. Dobré ozvučení stojí peníze, ale stojí za to, aby na ně byly vynaloženy.

Druhý poznatek: Řečníci musí být dopředu stanoveni a prověřeni. Stalo se, že se na pódium dostal komunista, zastupitel Brna. Docela drze se vnutil a neřekl, co je zač, až na pódiu.To už se nedalo nic dělat, poskytli jsme mu lacinou propagaci opět světlých zítřků v podání člověka, který pro ty zítřky nic udělat nemůže.

Spousta lidí se na místě dožadovalo proslovu. To se nedá! Při tom vzniká vřava, zmatek, vyhrůžky. Dobrá myšlenka se tak zpochybňuje.

Jsem dalek toho, abych tyto rušivé momenty pokládal za rozhodující ve stavění hráze proti neonacismu. Přesto jsou pro mne znamením, že jsme zanedbali určitou práci mezi „svými“ lidmi, že možná po určitou dobu nemůžeme čekat kultivovanější přístupy, protože to vše může být generační záležitostí, pokud se nám podaří naše dosud neuskutečněné záměry se školáky všude na základních školách. Tedy kritické slovo do vlastních řad, což není nic proti ničemu.