Mluvčí sudetských Němců a europoslanec Bernd Posselt poskytl 17. října pro Lidové noviny rozhovor, týkající se Lisabonské smlouvy a nemožnosti jejího vlivu na Benešovy dekrety. Později byly celkem přesně vyslovené názory Posselta špatně interpretovány ve smyslu, jakoby snad Posselt jednoznačně podpořil majetkové nároky sudetských Němců. Není tomu tak.

"Záležitosti, týkající se majetku, jsou výlučně věcí členských zemí a nikoliv EU. Ty musí mezi sebou řešit jedině Česko, Maďarsko, Slovensko, Rakousko a Německo. Taky neplatí pro minulost. Toto dobře Klaus ví," říká Bernd Posselt.

„Charta lidských práv nevytváří žádné nové kompetence, platí pouze pro instituce EU. Lisabonská smlouva nemá nic společného s majetkem. Já sám jsem se majetku v Čechách vzdal, ale nemohu k takovému kroku někoho dalšího nutit, zda bude o svůj majetek dále usilovat“.

Já dodávám: V rámci vyhnání odešla i spousta německých antifašistů, ti byli nepochybně nespravedlivě postiženi, a nikdo by neměl mít námitky, pokud by se, případ od případu, domáhali svého nároku. Jestli by měli šanci či nikoliv, v tomto okamžiku lze stěží posoudit.
Byl by to ovšem nárok spravedlivý a legitimní.

Bernd Posselt dáke říká: „Jeden z Benešových dekretů byl rasistický, občané německé a maďarské národnosti byli považováni za 'státně nespolehlivé osoby' nikoliv jako jednotlivci, u nichž to bylo lze prokázat, nýbrž jako celek." To bylo „kolektivní stigma“, které dnes je takto vnímáno, dodávám opět já. Jde o morální akt. Majetkové otázky nemají nic společného s Lisabonskou smlouvou.

V tomto smyslu je Klausův požadavek obstrukcí, navíc obstrukcí značně primitivní, která postrádá hlubší vnímavost problematiky sudetských Němců.