Po výsledku prezidentských voleb ve Spojených státech jsme svědky permanentní anatomie skandálu a nářku, že přichází konec našeho světa. Jenže pánové Trump, Putin, Orbán, Hofer, Zeman a podobní žijí v našem světě, patří do současného světa, a proto neseme za současný stav spoluodpovědnost a té se nesmíme vzdát. Pokud se do dnešní společnosti nebudeme integrovat a budeme o zmíněných pánech hovořit jako o lidech z jiného světa, nebudeme mít představu o celku, staneme se ještě snadnějším objektem manipulace.
Do nedávna jsem si naivně myslel, že většina lidí v České republice musí vědět, co se před sedmadvaceti lety stalo. Studenti si chtěli průvodem připomenout 17. listopadu 1989 památku Jana Opletala zastřeleného německými okupanty 11. listopadu 1939. Oslava vyvrcholila policejním masakrem v Praze na Národní třídě, a tím nastartovala proces pádu režimu: vedla ke zvolení Václava Havla prezidentem.
Pod názvem JKOK Nekonečno byla před pár dny otevřena výstava k nedožitým osmdesátinám jednoho ze zakladatelů tzv. nové organické architektury Jana Kaplického, který zemřel v Praze 14. ledna 2009, ale který od roku 1968 pracoval v Londýně.
"...potěšila mě paní Clintonová, že se nevytratila zadním vchodem, panu Trumpovi zatelefonovala, uznala jeho vítězství... politická kultivovanost USA tedy žije dál," to nejsou slova nějakého odpůrce Miloše Zemana, ale Michala Horáčka, textaře a zakladatele sázkové kanceláře Fortuna, který před zahájením své prezidentské kampaně sliboval, že se nebude vůči prezidentovi vymezovat. Zdá se, že se při prvním důležitém vyjádření k světové politice ale nedokázal ovládnout a o prezidenta se otřel. A přesně v tom může být jeho problém.
Zeď, která rozdělila Berlín, byla postavena před 55 lety a 9. listopadu to bude už 27 let od doby, kdy ji sami občané začali bourat. Dnes na místě, kde stála, najdete jen bíle vydlaždičkovanou bílou čáru a připomíná ji i muzeum útěků u bývalého Checkpoint Charlie: přechodu mezi tzv. západním a východním Berlínem. Zeď měřila bezmála 166 kilometru a oddělovala americký, anglický a francouzský okupační sektor od zbytku města, kde byli Rusové. V průběhu let se stále vylepšovala, nakonec šlo o dvě zdi, kvůli kterým byla zbořena řada domů.
Cítit se jako uražený je dnes móda a prostředek výkonu moci. Rus, Arab, vegetarián, Němec nebo Turek se dnes v Evropě potkávají na každém kroku, a proto je na místě otázka, kterou položil Die Zeit: Kdo z nich a proč je uražený?