Na vztahu politiků a médií před volbami je nejdůležitější to, co v médiích nebylo. A to platí nejen o Česku, ale tentokrát i o Slovensku. Velice málo jsme se věnovali - alespoň z toho, co jsem zachytil, tedy s výjimkou Luboše Palaty v Lidových novinách – v minulých dnech tomu, co se děje na Slovensku, kde jeden ze zakladatelů televize JOJ Ivan Jakobovič zakázal vysílat připravenou reportáž o podezřelém financování Ficovy strany Smer.

Redaktorka, která reportáž natočila, Jana Krescanko Dibáková nejprve uvažovala o výpovědi a nakonec si do doby slovenských voleb, tedy do 12. června, vzala neplacené volno. Šéf zpravodajství JOJ TV Roland Kubina deníku SME sdělil, že takové věci se dnes na Slovensku dějí všude, jen jejich stanice nátlaky přiznala. Důležité je vědět, že stejní majitelé v Česku vlastní i ekonomicko-zpravodajský kanál Z1, tedy že se vbrzku může tato situace týkat i nás. Deník SME v článku Mirky Kernové připomněl na webové stránce, že i JOJ TV má podle zákona povinnost zabezpečit objektivnost a nestrannost zpravodajství. A my můžeme dodat, že v tomto případě byla objektivita na Slovensku porušena ve prospěch vládnoucí strany pana premiéra Fica, čímž byl porušen i tento zákon.

Ale bohužel z toho, co bylo možné zaslechnout v privátních rozhovorech skoro ve všech médií v Česku před volbami, byly tlaky na média ze strany obou největších stran i u nás velmi silné a nejhůře se prý projevovala sociální demokracie. Konkrétně pánové Jaroslav Tvrdík a Petr Dimun, kteří se velice tvrdě snažili ovlivňovat veškerá média a zvláště veřejnoprávní, ale jak popsala Mladá fronta Dnes i privátní noviny: když chtěl tento deník uveřejnit předvolební rozhovor s Jiřím Paroubkem podobně jako s ostatními lídry, kladli si takové podmínky, že interview nakonec nemohl vyjít. A i Český rozhlas donutil pan Tvrdík, aby kromě agentury SC&C prováděla bleskové průzkumy pro rozhlas také agentura STEM, která pracovala i pro sociální demokracii.

Protože zástupce šéfredaktora MFD Jiří Kubík jednání s ČSSD v novinách popsal, víme, o co šlo konkrétně: Během více než měsíce trvajícího domlouvání postupně vyžadoval pan Paroubek otázky předem, chtěl slíbit i následnou autorizaci, a to nejen zveřejněného textu, ale i fotografií… Redakce to odmítla a tentýž den vyhlásila ČSSD informační blokádu médií… Během týdne si to ale pan Paroubek rozmyslel a při obnoveném jednání zase přišel s novou podmínkou: začal si vybírat, který novinář s ním smí vést rozhovor a který nesmí.

Takové jednání je nehorázné a naprosto v demokratické společnosti nepřípustné. Podobně jako MF Dnes by se měla ale zachovat všechna média a zpětně zveřejnit veškeré pokusy o ovlivňování, aby tak odhalila zákulisí předvolebních tlaků. Pánové typu Tvrdíka a Dimuna by z toho měli mít ostudu, aby byli pro další strany v budoucnu nepoužitelní. Nezveřejníme-li to, budou se takové pokusy opakovat i před dalšími volbami, které nás čekají na podzim.

Vzpomínám si docela živě, jak jednou praskly nervy německému kancléři Helmutu Kohlovi při poslechu večerních zpráv a zavolal šéfredaktoru Friedrichu Nowotnému, aby mu vyčinil. Ten však nelenil a ještě na závěr zpráv zveřejnil tento pokus o nátlak a německý kancléř z toho měl takovou ostudu, že se to od té doby neopakovalo.

A ještě je třeba dodat k situaci v Česku: stěžuje-li si dnes pan Paroubek, že mu pravicová média prohrála volby, chová se infantilně jako malé dítě: arogantní a odpudivý způsob chování vnutil skoro celé sociální demokracii právě on, a proto je i hlavním viníkem tak velké prohry ČSSD.

(Přepracované vystoupení pro Radiožurnál.)