Pitr, policie a média
Vstoupím-li v zahraničí do českého letadla, první, co mě zarazí, vezmu-li do ruky naše noviny, je značná převaha nepodstatných zpráv nad zprávami, které se dotýkají našich životů. Tato disproporce pak vytěsňuje zprávy doopravdy důležité a mohou za to, jak říkají sociologové, hlídači mediálních bran, kteří se domnívají, že vědí, co divák, posluchač a čtenář chce vidět, slyšet a číst.
Výsledek všichni známe: kromě nafouklých zpráv o chobotnici Paul či neúměrné ploše věnované zákazu koridy v Katalánsku, média recyklují staré příběhy v nichž jde o peníze, sex či krev, protože hlídači pracují s efektem sebestvrzování. Jsou přesvědčeni o tom, že lidé mají nejraději takové zpravodajství, které potvrzuje to, co si lidé myslí, co již vědí a na které mohou říci: Vždyť jsem vám to říkal, zase mám pravdu!
Potvrzuje se to i v těchto dnech na zpravodajství o zatčení pana Tomáše Pitra ve Švýcarsku, v hotelu Kempinski, ve Svatém Mořici. Snad všechna média opakují to, co otiskla již na začátku června, kdy ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová podala stížnost, protože Městský soud v Praze porušil zákon v neprospěch obžalovaných pánů Pitra a Provoda. A v těchto zprávách se zase opakovalo to, co bylo zveřejněno v roce 2007, kdy měl pan Pitr nastoupit do výkonu trestu, což byly informace zase opsané z doby, kdy byl pravomocně odsouzen... a tak bychom mohli pokračovat. Přidaná hodnota chybí, nepočítáme-li opět banality, jako že policisté spali jedenáct dní ve Švýcarsku v autě a že ministr slíbil šéfovi Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robertu Šlachtovi za zadržení pana Pitra láhev dobrého vína. (Což mimochodem by stálo rovněž za komentář: jde o degradaci odměn, ministr má k dispozici jiné prostředky, které by měly odpovídat výkonu jeho funkce.)
Přitom ale komentátorům zcela unikla zpráva o tom, co řekl v rozhovoru v Lidových novinách jen tak mimochodem právě pan Šlachta a sice, že pan Pitr byl "zdatný soupeř", protože, cituji "v jeho okolí se pohybují expolicisté, takže mu byly velice dobře známé metody policejní práce". Z této věty zřetelně vyplývá, že někde je chyba, když policistům je jedno pro koho pracují: jestli jsou na straně zákona, nebo naopak jestli chrání zločince před spravedlností.
Tato skutečnost ukazuje na něco naprosto zásadního, co se dotýká celé naší civilizaci. Vysvětlím to na jednodušším případu: Když se dnes bojuje třeba proti kouření, hovoří se o tom, že bychom neměli kouřit hlavně proto, že nám spotřeba nikotinu nedovolí se těšit z dlouhého a pohodového života. Zdraví je tu najednou prodáváno jako komodita, která nám má zařídit, abychom dobře vypadali, dobře se cítili a hodně si užili. A právě důsledkem takového zjednodušení pojetí života, za které jsou přímo spoluodpovědná média a PR agentury, je i chování policistů, kteří jednou pana Pitra pronásledují a po čase pro něj zase pracují, protože důležitější než spravedlnost je pro ně pohodový život: pan Pitr je platí lépe než Česká republika. Je to důsledek proměny výkonnostní společnosti ve společnost zážitkovou. Pokud si toto neuvědomíme, nemůže se nic změnit.
(Přepracovaný rozhovor odvysílaný 30. 7. 2010 na Radiožurnálu)
Výsledek všichni známe: kromě nafouklých zpráv o chobotnici Paul či neúměrné ploše věnované zákazu koridy v Katalánsku, média recyklují staré příběhy v nichž jde o peníze, sex či krev, protože hlídači pracují s efektem sebestvrzování. Jsou přesvědčeni o tom, že lidé mají nejraději takové zpravodajství, které potvrzuje to, co si lidé myslí, co již vědí a na které mohou říci: Vždyť jsem vám to říkal, zase mám pravdu!
Potvrzuje se to i v těchto dnech na zpravodajství o zatčení pana Tomáše Pitra ve Švýcarsku, v hotelu Kempinski, ve Svatém Mořici. Snad všechna média opakují to, co otiskla již na začátku června, kdy ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová podala stížnost, protože Městský soud v Praze porušil zákon v neprospěch obžalovaných pánů Pitra a Provoda. A v těchto zprávách se zase opakovalo to, co bylo zveřejněno v roce 2007, kdy měl pan Pitr nastoupit do výkonu trestu, což byly informace zase opsané z doby, kdy byl pravomocně odsouzen... a tak bychom mohli pokračovat. Přidaná hodnota chybí, nepočítáme-li opět banality, jako že policisté spali jedenáct dní ve Švýcarsku v autě a že ministr slíbil šéfovi Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robertu Šlachtovi za zadržení pana Pitra láhev dobrého vína. (Což mimochodem by stálo rovněž za komentář: jde o degradaci odměn, ministr má k dispozici jiné prostředky, které by měly odpovídat výkonu jeho funkce.)
Přitom ale komentátorům zcela unikla zpráva o tom, co řekl v rozhovoru v Lidových novinách jen tak mimochodem právě pan Šlachta a sice, že pan Pitr byl "zdatný soupeř", protože, cituji "v jeho okolí se pohybují expolicisté, takže mu byly velice dobře známé metody policejní práce". Z této věty zřetelně vyplývá, že někde je chyba, když policistům je jedno pro koho pracují: jestli jsou na straně zákona, nebo naopak jestli chrání zločince před spravedlností.
Tato skutečnost ukazuje na něco naprosto zásadního, co se dotýká celé naší civilizaci. Vysvětlím to na jednodušším případu: Když se dnes bojuje třeba proti kouření, hovoří se o tom, že bychom neměli kouřit hlavně proto, že nám spotřeba nikotinu nedovolí se těšit z dlouhého a pohodového života. Zdraví je tu najednou prodáváno jako komodita, která nám má zařídit, abychom dobře vypadali, dobře se cítili a hodně si užili. A právě důsledkem takového zjednodušení pojetí života, za které jsou přímo spoluodpovědná média a PR agentury, je i chování policistů, kteří jednou pana Pitra pronásledují a po čase pro něj zase pracují, protože důležitější než spravedlnost je pro ně pohodový život: pan Pitr je platí lépe než Česká republika. Je to důsledek proměny výkonnostní společnosti ve společnost zážitkovou. Pokud si toto neuvědomíme, nemůže se nic změnit.
(Přepracovaný rozhovor odvysílaný 30. 7. 2010 na Radiožurnálu)