V sobotu všechny noviny hlásaly Anička: obviněný zmizel, policie zuří. Výkřiky takových a podobných titulků se týkaly zmizení devítileté Anny, po které policie již více než týden marně pátrá.

A když policie konečně našla muže, který byl podezřelý, podle šéfa vyšetřovacího týmu Josefa Mareše, měnil několikrát výpověď a pak přiznal, že měl v ruce dívčin batoh. Soudce Petr Fassati ho přesto nevzal do vazby, ač byl tento jednačtyřicetiletý recidivista osmkrát trestaný, na batohu se našla jeho DNA a neprošel ani zkouškou na detektoru lži.

Soudce měl na takové rozhodnutí jistě právo, protože se mu zdály důkazy předložené policií slabé, byly podle něho pouze nepřímé. Tak už to chodí: soudci si začasté myslí, že policie vidí v každém zločince či alespoň podezřelého.

Jenže proti takovému počínání policisté celkem oprávněně namítají, že soud nemohl mít vůbec ani čas se seznámit s výpovědí obžalovaného. Výpověď měl totiž k dispozici až ráno a spis obsahoval mimo jiné nepřepsaný videozáznam výslechu. Studium by, podle policistů, zabralo pět až šest hodin a jednání v soudní síni začalo v deset hodin. To by soudce musel být v práci alespoň v pět ráno, což je velmi málo pravděpodobné.

To jsou jen faktické připomínky, které práci soudce znehodnocují, mnohem horší je doposud nevyřčené systémové pochybení, které spíše poukazuje na nevraživost mezi soudci a policisty, která ohrožuje všechny občany. I kdyby byl totiž pan soudce Fassati sebevíc přesvědčen o tom, že předložené důkazy jsou nedostatečné, a že případ povede k tomu, že podezřelého bude muset propustit, měl si být vědom nebezpečnosti spáchaného činu a neprodleně o budoucím propuštění informovat policii, tedy konkrétně šéfa sedmdesátičlenného policejního týmu pana Josefa Mareše, aby mohl nechat pachatele buď sledovat, nebo ho vzít opět na čas do vazby kvůli zjištěným novým okolnostem. Zvláštní rovněž je, že soudce odmítá své kroky veřejnosti odůvodnit, nikomu nebere telefon a že zřejmě považuje úkon vzetí do vazby za potvrzení viny, ač jak právníci často říkají: rozhodnutí o vazbě není rozhodnutí o vině.

Jak známo podezřelý je od doby propuštění nezvěstný, což spíš potvrzuje podezření, že se cítí být vinen a na policejní vyšetřovnu si už nedošel ani pro své oblečení. Proto existuje, byť teoretická, pravděpodobnost, že by mohl spáchat další nebezpečný trestný čin. Za toto nebezpečí ale nenese odpovědnost jen soudce Fassati, ale především systémová chyba ve vztahu justice a policie, která by se měla v zájmu bezpečnosti všech občanů, a v tomto případě i dětí, co nejrychleji odstranit. Nezávislost justice je důležitá, ale musí vždy sloužit spravedlnosti a ne demonstraci vlastní moci.

(Pokud však jde jen o domluvenou hru mezi policií a soudcem, všem dotčeným se omlouvám.)