Kausa Drobil trochu v jiném kontextu

Zdá se, že viděno s odstupem a při troše zjednodušení, které každý takový příměr nutně obsahuje, tam lze cosi příbuzného najít. Zřejmě oba se dostali na nejvyšší stranické posty převážně proto, že byli nenápadní, nepatřili zřetelně k nějaké mocenské vyhraněné skupině, byli dlouhá léta ke své straně i přes prokazatelná selhání a chyby loajální a zdálo se, že kvůli své slušnosti nebudou pro nikoho příliš nebezpečnými partnery.

Jenže, kdykoliv došlo ke krizi a měli by jednat, selhali. Soudruh Dubček nevyužil energii pražského jara ke změnám, nezajímal se o mezinárodní politiku a 21. srpna 1968 se rozbrečel a čekal až on a celé vedení bude zatčeno a odvlečeno do Sovětského svazu. A pan Nečas učinil něco podobného, když se provalila korupční aféra na ministerstvu životního prostředí kolem pana ministra Drobila. Do poslanecké sněmovny přišel bílý jako stěna, nepochopil, že se situace zásadně změnila, že je šance něco důležitého v politice změnit k lepšímu, že korupčních afér vyhřezlo na povrch moc a že v takovém případě zůstat loajální ke svému spojenci je či může být smrtelné jak pro něj, tak pro ODS, ale i pro tento stát. Pan Nečas se proti logice situace držel vnitřní logiky strany: nechtěl ztratit svého spojence v již tak značně oslabeném vlastním táboře.

Připomeňme si nejprve nejdůležitější korupční události právě končícího týdne: Transparency International, která v roce 2010 vyzpovídala 92 000 respondentů z 80 zemí a na základě toho vydala zprávu, oznámila, že Česká republika a vůbec země střední Evropy jsou v korupci ještě před Latinskou Amerikou a Balkánem. Tady podplácelo 32 procent lidí. Před námi je už jen jižní a severní Afrika, kde uplácelo 36 procent dotázaných.

Exprimátor Chomutova Alexandr Novák (ODS) dostal v tomto týdnu zatím nepravomocně nepodmíněný trest a pokutu pět milionů korun za převzetí úplatku, který byl vyšší než 40 milionů korun. Tento muž byl zapleten i do černé stavby benzinky v Jiříkově a do pochybných nákupů strategicky významných pozemků, přes něž mají vést plynovody. Lidové noviny připomněly, že brněnští regionální politici za čtyři miliony dostali sedm let. Jan Macháček zase na svém blogu napsal, že nejen rozsudek je velmi mírný, v sousedním Německu za dokonaný skutek by dostal nejméně deset let, ale že soud nepožádal německou stranu o trestní stíhání toho, kdo úplatek nabídl a vyplatil, tedy podnikatele Petera Schmela: ten transakci zprostředkoval. Nízký trest je odůvodněn tím, že pan Novák ještě nebyl trestán a že od přijetí peněz uplynulo devět let: takovému zdůvodnění se diví i právníci, kteří normálně rozsudky svých kolegů nekomentují.

A další případ, který se týká již zmíněného exministra pro životní prostředí Pavla Drobila a je opět z tohoto týdne, zveřejnila Mladá fronta Dnes a její investigativní novinář Janek Kroupa. Z jeho nahrávek vyplynulo, že finanční poradce ministra Martin Knetig naléhal na ředitele Státního fondu životního prostředí Libora Michálka, aby manipuloval výběrovými řízeními ve prospěch domluvených firem, z kterých by se měla financovat Drobilova další politická kariéra. Z údajně o tři miliardy předražené čističky mělo jít půl miliardy pro pražskou ODS.

A ministr Kalousek stejný den oznámil podle aktualne.cz, že podává trestní oznámení na a.s. Krajská zdravotní z Ústí nad Labem, kterou založili vládní politici z ČSSD a ODS, pro předražené nákupy. Přístroje byly nakupovány podle auditu za ceny uměle navýšené o 50 až 100 procent.

Vrátíme-li se k osobě pana Nečase, můžeme konstatovat, že jistou slabost signalizoval již brzy po volbách, kdy začal váhat s odvoláním paní Vesecké, s reorganizací státního zastupitelství a kdy se jasně nevyslovil k selhání místopředsedy nejvyššího soudu pana Kučery: v obou případech šlo rovněž o korupci, i když hlavně politickou. Oba funkcionáři do konce roku ještě sedí na svých místech. A zarážející samozřejmě je i to, že v případě kauzy pana Drobila je očerňován právě pan Michálek, který ji odhalil, navíc přesně podle návodu zveřejněného v brožurce ministra vnitra pana Johna, když si jednání, která směřovala ke korupci, nahrával.

Na druhé straně ale u poslední aféry kolem pana Drobila nás musí napadnout, jestli naopak celá tato kauza nebyla vyprovokovaná od samého počátku uměle, jestli někdo nepředpokládal, že silně věřící Michálek si věc nenechá pro sebe a bude se chovat podobně jako ve Fondu národního majetku, s nímž spor vyhrál, a tím destabilizuje vládu. V důsledku by mohlo jít o to, aby nebyl ohrožen ekotendr, v němž měl sehrát důležitou roli právě ministr Drábek a v kterém by podle BIS mohlo jít až o 115 miliard (z nichž část by šla zase do stranických pokladen a provize do kapes lobbistů) a nakonec aby padl premiér Nečas, jehož vláda (hlavně pod tlakem Věcí veřejných) vyhlásila právě korupci boj. Pak by se totiž mohl konečně uskutečnit sen mnoha korupčníků, a sice velká koalice na celostátní úrovni, která by stvrdila přímé napojení byznysu a politiky na věčné časy. Test na pražském magistrátu prošel. Na to bychom neměli zapomenout. Po Dubčekově pádu se také hovořilo přeci o věčných časech a nikdy jinak a nenormalita tu vládla dalších dvacet let dokonce pod skoro stejným heslem: potřebujeme stabilní vládu a klid pro práci! Otázka, na kterou si musí každý sám odpovědět, zní: Chceme to?