Hrad legitimizoval korupci
I tak by se dalo s nadsázkou hovořit o tajné dohodě, kterou prezident uzavřel s vládní koalici těsně před Vánocemi. A věděl, proč tak činí. Vyšachoval ze hry Petra Nečase i Věci veřejné, a to jedním tahem. Petr Nečas mu hodně pomohl tím, že nedokázal sám vyřešit korupční krizi na ministerstvu životního prostředí a pak ve vládě.
Připomeňme: poradce ministra Martin Knetig, podle nahrávek, naléhal na ředitele Státního fondu životního prostředí Libora Michálka, aby manipuloval výběrovými řízeními ve prospěch domluvených firem, z kterých by se měla financovat Drobilova další politická kariéra. A nešlo o málo peněz: asi o půl miliardy. Pan ministr John zase vyhrožoval odchodem z koalice, pokud neodejde policejní prezident.
Petr Nečas prezidentovi de facto přinesl svou hlavu na stříbrném podnose. A Radek John, jehož strana tím, že svou popularitu založila na boji s korupcí a transparentnosti, souhlasem s tajnou dohodou se u voličů odepsal nejen sám, ale potopil ještě víc i tuto stranu, jejíž preference značně spadly. Prezidentovi zbyl jediný soupeř Miroslav Kalousek, který se zároveň stal nejsilnějším mužem ve vládě. Korupční praktiky, kterými se u nás dlouhodobě financují strany, proto mohou dál nerušeně pokračovat, poctivý Libor Michálek byl za neloajalitu odvolán a někdo s jeho krokem možná předem i počítal, aby došlo k těmto změnám.
Nabídka Víta Bárty, aby šéfoval fond na jeho ministerstvu, zapadla v zapomnění. Pan Knetig vesele prohlásil, že jen tak plácal. Padnul policejní prezident Oldřich Martinů, který ale vzápětí dostal jako odměnu za dobrou práci od prezidenta plaketu a rozplakal se. Dojemná a sentimentální předvánoční fraška s kulisou Hradu má však pachuť sebelítostivého cynismu. Je velmi působivá a lidem poskytuje útěchu, ale bohužel na úrovni mýdlových oper jako je třeba seriál Růžová zahrada.
Za kulisami tohoto sladkobolného sitkomu, tedy lehké situační komedie, se ale odehrálo něco podstatného, co bychom si měli připomenout. Vláda se po pár měsících sama v očích veřejnosti usvědčila ze lži a její předseda, který byl považován za pana čistého, se ušpinil nebo byl ušpiněn: výsledek je ale stejný. Politika jako řádné řemeslo byla v očích veřejnosti ještě více devalvována. Proto se také v Česku jako nejčastěji frekventované slovo v roce 2010, hned za slovem škrty, objevilo slovo kmotři, což je výraz pro šéfy mafiánů, kteří z korupce žijí a nejvíce na ni profitují.
Ohlédneme-li se ale o devatenáct let zpátky, do roku 1991, zjistíme, že korupční skandál v roce 2010 nemohl jinak skončit, protože korupční prostředí jsme tolerovali od samého počátku svobodného Československa a nikdo proti tomu nijak vehementně neprotestoval. Tehdy totiž předseda české vlády Petr Pithart usvědčil ředitele ing. Jana Krále z Agrobanky, páté největší české banky, z korupce. Bankéř Petru Pithartovi vlastnoručně napsal, aby nemohl být chycen při odposlechu, jak by se mu odměnil, kdyby na jeho banku nechal převést prázdný dům ve Zborovské ulici v Praze na Smíchově, který tehdy vyklidil Krajský národní výbor Středočeského kraje. Petr Pithart by se stal tichým nositelem akcií, které by mu ročně vynášely asi milion korun. A protože mu pan ředitel papír s nabídkou, která byla vlastnoručně psaná, zanechal, mohl Petr Pithart předat jednoznačný a neoddiskutovatelný důkaz policii. Jenže vyšetřování a pak soudní tahanice trvaly čtyři roky a bankéř Jan Král nakonec dostal směšný podmíněný trest na pár měsíců a pokutu.
Signál, který v roce 1991 a potom v roce 1995, kdy byl vynesen konečný rozsudek, soudy a politici vyslali do veřejnosti, zněl: Korupci budeme tolerovat a jsme ochotni se na ní podílet. Tehdy se dokonce v novinách objevil titulek: Král bude žalovat Pitharta! Ředitel Agrobanky se chvíli hájil i tím, že nešlo o úplatek, ale o provizi Tento výrok Petr Pithart hned v soudní síni komentoval slovy: Provize pro premiéra je obscénnost. Od té doby už ani taková obhajoba, jak jsme viděli třeba na příkladu premiéra Stanislava Grosse, nikomu nepřijde jako něco nemravného, nestydatého a oplzlého, jak se obscénnost vykládá podle slovníku. Pan Drobil a jeho poradce se mohli chovat tak, jak se chovali hlavně proto, že nebyl potrestán hned v roce 1991 ing. Jan Král.
Psáno pro ČRo 6
Připomeňme: poradce ministra Martin Knetig, podle nahrávek, naléhal na ředitele Státního fondu životního prostředí Libora Michálka, aby manipuloval výběrovými řízeními ve prospěch domluvených firem, z kterých by se měla financovat Drobilova další politická kariéra. A nešlo o málo peněz: asi o půl miliardy. Pan ministr John zase vyhrožoval odchodem z koalice, pokud neodejde policejní prezident.
Petr Nečas prezidentovi de facto přinesl svou hlavu na stříbrném podnose. A Radek John, jehož strana tím, že svou popularitu založila na boji s korupcí a transparentnosti, souhlasem s tajnou dohodou se u voličů odepsal nejen sám, ale potopil ještě víc i tuto stranu, jejíž preference značně spadly. Prezidentovi zbyl jediný soupeř Miroslav Kalousek, který se zároveň stal nejsilnějším mužem ve vládě. Korupční praktiky, kterými se u nás dlouhodobě financují strany, proto mohou dál nerušeně pokračovat, poctivý Libor Michálek byl za neloajalitu odvolán a někdo s jeho krokem možná předem i počítal, aby došlo k těmto změnám.
Nabídka Víta Bárty, aby šéfoval fond na jeho ministerstvu, zapadla v zapomnění. Pan Knetig vesele prohlásil, že jen tak plácal. Padnul policejní prezident Oldřich Martinů, který ale vzápětí dostal jako odměnu za dobrou práci od prezidenta plaketu a rozplakal se. Dojemná a sentimentální předvánoční fraška s kulisou Hradu má však pachuť sebelítostivého cynismu. Je velmi působivá a lidem poskytuje útěchu, ale bohužel na úrovni mýdlových oper jako je třeba seriál Růžová zahrada.
Za kulisami tohoto sladkobolného sitkomu, tedy lehké situační komedie, se ale odehrálo něco podstatného, co bychom si měli připomenout. Vláda se po pár měsících sama v očích veřejnosti usvědčila ze lži a její předseda, který byl považován za pana čistého, se ušpinil nebo byl ušpiněn: výsledek je ale stejný. Politika jako řádné řemeslo byla v očích veřejnosti ještě více devalvována. Proto se také v Česku jako nejčastěji frekventované slovo v roce 2010, hned za slovem škrty, objevilo slovo kmotři, což je výraz pro šéfy mafiánů, kteří z korupce žijí a nejvíce na ni profitují.
Ohlédneme-li se ale o devatenáct let zpátky, do roku 1991, zjistíme, že korupční skandál v roce 2010 nemohl jinak skončit, protože korupční prostředí jsme tolerovali od samého počátku svobodného Československa a nikdo proti tomu nijak vehementně neprotestoval. Tehdy totiž předseda české vlády Petr Pithart usvědčil ředitele ing. Jana Krále z Agrobanky, páté největší české banky, z korupce. Bankéř Petru Pithartovi vlastnoručně napsal, aby nemohl být chycen při odposlechu, jak by se mu odměnil, kdyby na jeho banku nechal převést prázdný dům ve Zborovské ulici v Praze na Smíchově, který tehdy vyklidil Krajský národní výbor Středočeského kraje. Petr Pithart by se stal tichým nositelem akcií, které by mu ročně vynášely asi milion korun. A protože mu pan ředitel papír s nabídkou, která byla vlastnoručně psaná, zanechal, mohl Petr Pithart předat jednoznačný a neoddiskutovatelný důkaz policii. Jenže vyšetřování a pak soudní tahanice trvaly čtyři roky a bankéř Jan Král nakonec dostal směšný podmíněný trest na pár měsíců a pokutu.
Signál, který v roce 1991 a potom v roce 1995, kdy byl vynesen konečný rozsudek, soudy a politici vyslali do veřejnosti, zněl: Korupci budeme tolerovat a jsme ochotni se na ní podílet. Tehdy se dokonce v novinách objevil titulek: Král bude žalovat Pitharta! Ředitel Agrobanky se chvíli hájil i tím, že nešlo o úplatek, ale o provizi Tento výrok Petr Pithart hned v soudní síni komentoval slovy: Provize pro premiéra je obscénnost. Od té doby už ani taková obhajoba, jak jsme viděli třeba na příkladu premiéra Stanislava Grosse, nikomu nepřijde jako něco nemravného, nestydatého a oplzlého, jak se obscénnost vykládá podle slovníku. Pan Drobil a jeho poradce se mohli chovat tak, jak se chovali hlavně proto, že nebyl potrestán hned v roce 1991 ing. Jan Král.
Psáno pro ČRo 6