Když vám nějaký -náctiletý řekne: změnil jsem účes, jsem jiný člověk, usmějeme se pod vousy a myslíme si svoje. A to za tu "změnu" zaplatil ze svého u holiče, pokud byl hodně drahý, jen několik stovek.

Otázka, kterou chci dnes v této glose položit, zní? A jak se máme tvářit, když něco podobného řekne policejní ředitel či dokonce ministr vnitra, který tím, že nechal v únoru roku 2008 přemalovat auta ze zelené na stříbrno-modrou a připíše na ně heslo Pomáhat a chránit, má dojem, že změnil pověst pošramocené policie? A to už vůbec nehovoříme o tom, že účet za přelakování autoparku či nová auta (na nichž však nápis policie v noci nesvětélkuje) činí mnoha stovek milionů korun. A navíc, že právní oddělení ministerstva vnitra či Policie ČR nepřišlo na to, že toto heslo je už zaregistrováno občanskou společností stejného jména a že ji tedy policie používá protiprávně, a tím občanské sdružení zároveň poškozuje a občanům signalizuje, že policie sama právními předpisy pohrdá. Výsledek průzkumu Miroslava Randy z května minulého roku o vnímání policie přitom hovoří jasně: 47 procent z dotázaných respondentů říká, že v posledních dvou letech vývoj policie stagnuje a 14 procent si myslí, že se zhoršuje. 45 procent spíše nevnímá policii jako důvěryhodného partnera, ale přesto 62 procent věří, že pokud bude potřebovat pomoc, policie ji zajistí.

Miliony investované do image tedy zřejmě moc nepomáhají. Skutečná proměna představuje dlouhodobější investici hlavně do vzdělání a výchovu nových policejních úředníků a to vzhledem k rychlému střídání ministrů, skoro nikoho nezajímá. Politik chce vykázat změnu teď a tady, i za cenu, že je zbytečná.

Nebo jiný případ z těchto dnů: Ministerstvo dopravy si nechalo za 100 000 korun vypracovat nové logo výboru pro bezpečnost silničního provozu, který je znám pod zkratkou BESIP. Místo známého červeného kruhu proťatého dvěma šipkami a hesla Pro život na silnici v novém logu dálnice mizí pod modrou duhou a pod zkratkou BESIP je heslo ...protože jde o zdraví. Nový šéf výboru Ondřej Valenta změnu loga obhajuje, ač výbor či ministerstvo před šesti lety za užívací práva starého loga zaplatilo 1,5 milionu korun plus před pár měsíci šedesát tisíc za manuál, který vzápětí mohli hodit do koše. Změnu zdůvodnili tím, že logo bylo mrtvé, fungovalo od roku 1967 a mělo přikazovací formu.

Proti změně loga se vyslovili i někteří typografové, kteří staré logo považovali za nadčasové a nové jim spíše připadá jako logo nějaké rekreační oblasti či turistického regionu. Jednoduše to komentoval Daniel Köppl z časopisu Marketing a Média: "Ke změně loga vedla nového šéfa zřejmě představa, že když změním logo a slogan, tak si všichni budou myslet, že i produkt je nový. Bohužel tak to nefunguje." Cena za návrh loga ale představuje - o tom se nikde nepíše - jen prvotní výdaj, pak se musí od autora koupit užívací práva jako u starého loga, zaplatit suma za manuál a na základě toho se změní firemní štíty, dopisní papíry, reklamní materiály, designový nátěr podnikových aut atd., což je všechno zakázka v řádech milionů. Přičemž, na rozdíl od náctiletého mladíka, v obou případech tyto zakázky platíme my občané ze svých peněz.

Zarážející na obou změnách je však i to, že policie se změnou začala ve stejné době, kdy si stěžovala na nedostatek peněz na pohonné hmoty a materiální vybavenost a že BESIP činí změnu v čase, kdy se všeobecně šetří a vyžaduje se na občanech, aby si utáhli opasky. Takové jednání buď vzbuzuje podezření o infantilitě vysokých úředníků, kteří propadli chiméře, že přemalováním firmy změní i interiér a chování úředníků, kteří tam sedí, nebo naopak o jejich cynismu: z předražených nových zakázek nejspíš vždy zbude nějaká provize pro zadavatele, a ta je důležitější než fungování policie či výboru pro bezpečnost. A provize, jak uvedl nedávno například primátor Prahy Svoboda, v některých případech dosahují výše třiceti až padesáti procent z celkové hodnoty zakázky.

Můžeme si za to ale sami: Politikům to dovolujeme bez výrazných protestů. Náš nesouhlas vyplýtváme na to, že si na ně nanadáváme a na víc nám síly nestačí. Odpověď na úvodní otázku proto zní: máme se tvářit nazlobeně a hlavně máme konat.