Loni u příležitosti nedožitých dvaašedesátin odvysílal ČRo6 mou vzpomínku na Jana Palacha a přitom připomněl dokument Kristiny Vlachové Poselství Jana Palacha, který Česká televize uvedla ke čtyřicátému výročí jeho smrti. A zároveň jsem v komentáři upozornil na kupčení s poslední nahrávkou rozhovoru s Janem Palachem, který uskutečnil s velkou pravděpodobností v režii Státní bezpečnosti kameraman tehdejší Československé televize Vladimír Tůma spolu s lékařkou Zdenkou Kmuníčkovou.

Podezření vyplývalo i z toho, že každý, kdo tenkrát žil, věděl, že k ostře hlídanému Janu Palachovi se nikdo nemohl ani přiblížit bez souhlasu všemocné policie, natož s ním natočit rozhovor. Vladimír Tůma, který se dnes prezentuje jako zuřivý reportér, využil práva na odpověď a před týdnem odvysílala stejná stanice jeho dopis, v kterém tvrdí, že se Státní bezpečností kromě výslechů neměl nic společného, že nebyl předsedou komunistické strany v hudební redakci ČST a že nahrávku nikomu nikdy neprodal.

Televizní dokument naopak tyto skutečnosti potvrzuje a na to Vladimír Tůma nereagoval, ale když o něm před časem Kristina Vlachová promluvila na stránkách Reflexu a časopisu Synchron, tak ji zažaloval. V obou článcích Kristina Vlachová uvádí, že Vladimír Tůma je registrován jako důvěrník StB s krycím názvem Vořech a že byl vedoucím stranické skupiny KSČ hudební redakce Československé televize. Vladimír Tůma podal na autorku žalobu na ochranu osobnosti a řadě dalších lidí či redakcí žalobou vyhrožuje, ač Kristina Vlachová měla vše, co tvrdila, řádně zrešeršované. Jen pojmenování předseda stranické organizace redakce bylo nepřesné.

Drzost Vladimíra Tůmy donutila jeho bývalé spolupracovníky, aby se pokusili najít jeho osobní svazek, a to se jim po čase nakonec podařilo. Originály nalezených dokumentů musí být někde v České televizi k dispozici a soud si je může vyžádat. Jde o tři dokumenty, které všechna tvrzení vyslovená dokumentaristkou Kristinou Vlachovou a posléze uváděná v médiích, jen potvrzují.

Našly se tři důležité papíry: Vlastnoručně psaný životopis z 11. srpna 1965, dotazník z 20. července 1974 a komplexní hodnocení z konce roku 1986. Z uvedených dokladů vyplývá, že soudruh Vladimír Tůma byl v roce 1961 přijat jako kandidát KSČ na FAMU. Do strany vstoupil v době vojenské služby, kterou vykonával na Ministerstvu vnitra, které mělo dva druhy vojsk: Pohraniční stráž a Vnitřní stráž. Soudruh Tůma sloužil na politickém oddělení Vnitřní stráže Ministerstva vnitra, kde v roce 1963 vstoupil do KSČ jako řádný člen.

Během vojenské služby spolupracoval s Veřejnou bezpečností, a sice s její kriminální službou, pro kterou natočil film. Tehdy si tedy evidentně získal důvěru bezpečnostních složek, které ho mohly později využívat, a proto byl zřejmě vytipován za důvěrníka. O spolupráci soudruha Tůmy s StB i o tom, že tento novinář od něj koupil nahrávku za 500 DM se hovoří i v knize holandského autora Dicka Verkijka Od pancéřové pěsti k pancéřové vestě a toho nikdy nezažaloval. Kolega Verkijk se rovněž nabídl, že přijede svědčit proti soudruhu Tůmovi. Kolegům v ČST, kteří to mohou rovněž dosvědčit, soudruh Tůma tvrdil, že originály rozhovoru jsou v TVSwiss.

Podobně je potvrzeno svědectvím několika spolupracovníků soudruha Tůmy, že byl vedoucím stranické skupiny KSČ hudebního vysílání ČST, což stvrzoval i hudební redaktor dokumentu Václav Fiala. I tato informace je rovněž doložitelná z jeho dokumentů.

Nám tedy nezbývá než doufat, že soudní spor soudruh Vladimír Tůma, narozený 29. 11. 1936, dnes bytem v Lukách pod Medníkem u Prahy, prohraje a bude muset zaplatit jak soudní výlohy, tak advokáty žalovaných. Povinností intelektuála je v každé diktatuře vzepřít se nebo ji alespoň nepomáhat. Stará moudrost praví: Je hrozné patřit k obětem, ale ještě horší je patřit k pachatelům. Soudruh Vladimír Tůma, podle doložitelných informací, k nim patří. Kdyby se držel staré lidové moudrosti, že lež má krátké nohy a věděl, co to je pokání, nikdo by si na něj nevzpomněl. Takhle má po právu ostudu.

Psáno pro ČRo 6