Odstoupení nejpopulárnějšího německého politika Karl-Theodora zu Guttenberga z funkce ministra obrany, kvůli tomu, že opsal část své doktorské práce, oslabuje pozici paní kancléřky Angely Merkelové. Němečtí novináři píší, že internet v Německu ukázal poprvé svou moc i v politice. A zároveň ale předvedl něco, na co nejsou naši politici zvyklí, a sice že ten, kdo vstoupí do politiky, je vždy pod mnohem větší kontrolou veřejnosti než ostatní občané.

Doktorské práce se zvláště v Německu již před několika desítkami let změnily spíše v katalogy informací a dávno nepředvádějí inovační myšlenkový konstrukt, který by rozšiřoval obecné poznání. Kdyby se se stejnou pečlivostí prověřovaly doktorské práce obyčejných lidí, dopadlo by to většinou zřejmě podobně. To si zřejmě uvědomují i občané v Německu, jak ukázal průzkum společnosti Infratest: šedesát procent dotázaných si sice přálo odchod pana zu Guttenberga z politiky a jen 34 procent bylo proti, ale zároveň 72 procent z nich si přeje, aby se do politiky po čase vrátil a jen 22 procent je proti. S trestem tedy souhlasí, ale jeho politického talentu si váží.

Vzhledem k tomu, že jeho nástup do nejvyšších pater politiky byl raketový: zu Guttenberg je chytrý, umí dobře mluvit, dobře vypadá, je vychovaný, není nafoukaný a ještě patří ke staré šlechtě, jak ukazuje erb, na němž je jen zlatá růže i předložka zu před jeho jménem. Zu totiž znamená, že jeho rodině zámek, podle kterého se jmenují, ještě patří. První zmínka o jeho rodině pochází z roku 1158 a dnes patří mezi 500 nejbohatších v Německu. Kvůli tomu všemu se o něm vážně uvažovalo jako o budoucím kandidátovi na kancléře a lidé si od něj slibovali jinou a lepší politiku. A skutečně jeho pozitivní vyzařování nebylo možné přehlédnout. To mohu osobně potvrdit, protože jsme před lety spolu moderovali jednu mezinárodní konferenci v Brně.

Čím byl ale populárnější, tím víc provokoval opozici i ulici, která je vždy závistivá. A spojí-li se tyto dvě části veřejnosti, protesty pak mají vždy trochu skandální úroveň. Na demonstracích proti panu ministrovi byly nápisy tohoto znění: Příklad Karl-Theo a na dalším transparentu je možné si přečíst: Kancléřka je patronkou podvodníka atd. Novináři to komentují slovy: Guttenberg je sice pryč, ale jeho strašidlo na politické scéně zůstává! Der Spiegel třeba napsal: "Čas po zu Guttenbergovi může být pro demokracii velice těžký. Půjde totiž o to, jestli se podaří smířit občany s politikou, která ztratila nadějný symbol."

Hlavně ale tato aféra oslabila pozici paní kancléřky, protože ona sama pochází z vědeckého prostředí a v této kauze byla poražena právě vědeckou veřejností, která se svými protesty postarala o to, že nemohla použít své osvědčené strategie, kterou se naučila od kancléře Kohla, který taky všechny skandály vyseděl, jak říkají Němci politice věčných odkladů. Sice našla celkem rychle náhradu za pana ministra, ale v celé aféře neprokázala sílu, neměla situaci pod kontrolou a škobrtavě reagovala na nová fakta s velkým zpožděním. Její černožlutá koalice, jak se přezdívá spojení křesťanských stran CDU/CSU s liberály FDP, má totiž za sebou i za ten krátký čas, co vládne, několik skandálů či nehod. Začalo to klientelistickým skandálem s hoteliéry, kteří nebudou muset platit vysokou daň z přidané hodnoty, pak se veřejnost pustila do jejího ministra zahraničí Westerwelleho, kvůli jeho ležerním výkonům a cestovatelským choutkám a do nasazení vojáků v Afghánistánu, kteří nejspíš zavinili i smrt civilního obyvatelstva a tak bychom mohli pokračovat.

Angela Merkelová se snažila působit v politice jako politička, která nebude vnímaná jako žena, která přišla z východu, ani jako typická představitelka konzervativců a ani jako liberální politička, vsázela vždy na fundamnent vědy. Tímto skandálem, v němž se proti ní postavili právě vědci, její pozici zásadně oslabil. Nechovala se totiž jako bývalá vědecká pracovnice, neanalyzovala situaci rychle a s odstupem, ale v řešení této kauzy se řídila přísně politickým kalkulem, a to jí dnes politologové nejvíce vyčítají.