… tvrdí šedesátiletý francouzský sociální vědec a statistik Emmanuel Todd, který od roku 1984 pracuje v Národním institutu pro demografické studie v Paříži. V poslední době se o něj zajímají médi na celém světě, protože kromě toho, že již v roce 2007 předpověděl arabské revoluce, tak již dříve se nemýlil, když ještě za časů Leonida Brežněva hovořil o pádu Sovětského svazu a o něco později i o konci jediné světové velmoci - Spojených státech či o neoliberální iluzi.

Sám pan Todd o sobě a svých spolupracovnících hovoří jako o geolozích, kteří s předstihem jsou schopní odhadnout, kdy a za jakých okolností přijde zemětřesení. Při prognózách pro arabský svět tento vědec vycházel ze třech základních faktorů, které důkladně zkoumal. Z rychlosti odstraňování analfabetismu především žen, z úbytku narozených dětí a z rychlosti rozpadu kmenové společnosti, kdy se mezi sebou převážně vdávají a žení sestřenice s bratranci. Ekonomika podle něj představuje ve všech zásadních změnách jen sekundární faktor, a to platí i pro jiné kultury. Všechny tyto proměny již dlouho před vlnou arabských revolucí ukazovaly, že dochází k rychlé kulturní a mentální modernizaci tamější společnosti. V arabském světě začaly rychle vznikat autonomní idividuality, k čemuž přispělo i složení obyvatelstva: v těchto zemích padesát procent obyvatelstva je mladší než 25 let. A tam, kde se vytrácí autorita otce, velmi často dochází i k rozkladu politického systému, protože v těchto zemích je na něm postavena i státní moc.

Statistik Todd však jedním dechem dodává, že v tento moment nikdo nemůže vědět, kam tento pohyb v arabském světě vyústí. Říká: "Z každé revoluce nakonec vznikne něco jiného, než proklamovali ti, co ji vyvolali. To platí i o Francouzské revoluci: demokracie u nás zvítězila až po sto letech po ní".

Na otázku, jestli se mohou v arabském světě zmocnit moci radikální islamisté, odpověděl pan Todd takto: "To nemůžeme vyloučit, protože tam leží moc na ulici. Osobně v to ale nevěřím, protože velký chaos naopak vyvolává potřebu po pořádku." Todd to dokládá tím, že v Tunisku islamisté nehrají skoro žádnou roli, v Egyptě byli marginalizováni a snaží se organizovat proto jako strana a v Lýbii dokonce povstalci volají po větších zásazích NATO. Podle něj dochází v arabském světě k tomu, co nazýval Max Weber odkouzlením světa, jako k tomu došlo v Evropě, když přestalo v naší společnosti hrát základní roli křesťanství. A to, že ženy bojují za své pokrývky hlavy, je podle pana Todda jen důkaz jejich dezorientovanosti a není třeba se tím až tak moc zabývat. Západu tento vědec vyčítá, že představa o neměnném islámu a islámských věřících je jen západní konstrukt, kterého bychom se měli zbavit, protože islám se vyvíjí úplně stejně jako jiné civilizace.

Zajímavý názor má tento vědec i na Al Kájdu. Podle něho je už jako organizace dávno mrtvá a existuje převážně díky propagandě a médiím: Je tomu podle něho stejně, jako to bylo s anarchisty v XIX. století, s kterými má bin Ládin společnou romantickou dimenzi osamělého bezmocného hrdiny, který se mstí mocným vládcům. Za základní omyl považuje pan Todd nahlížení na ideologické a náboženské krize arabského světa jako na zpátečnické jevy, protože podle něj se jedná o opak: krize staré režimy destabilizují. A to, že nástup fundamentalismu se projevuje ve stejnou dobu jako krize, je klasický fenomén.

Psáno pro ČRo6