Jednapadesátiletý Sigmar Gabriel je rok a půl ve funkci předsedy německé sociální demokracie a ve svém prvním veřejném vystoupení po zvolení slíbil, že členy SPD víc zapojí do života strany a že se sociální demokraté víc otevřou veřejnosti. Toto jeho prohlášení nemohlo nikoho, kdo se podíval na čísla, překvapit: v posledních dvaceti letech strana ztratila polovinu z bývalého milion členů a průměrný věk, těch, co zůstali, se pohybuje kolem 58 let. Tato strana je evidentně přestárlá.

Otázka je, proč tomu tak je. Většina německých komentátorů a politologů se domnívá, že nejspíš proto, že sociální demokraté již delší dobu nepřišli s nějakým uceleným programem, který by mohl oslovit zvláště mladé a vzdělané lidi. To je zřejmě i důvod, proč se na německém politickém jevišti etabluje postupně jako druhá strana po křesťanských demokratech CDU/CSU Strana zelených.

Unionisté si to rychle uvědomili, a proto paní kancléřka Angela Merkelová tak rychle přistoupila na starý požadavek zelených a donedávna i sociálních demokratů zastavit výrobu elektrické energie v atomových elektrárnách. Takovýto krok, kterým si paní kancléřka otevírá po budoucích volbách možnost koaliční spolupráce se Zelenými, samozřejmě sociální demokraty zaskočil a donutil je, aby si vyměnily tyto strany role.

Zatímco tradičně unionisté podporovali průmyslovou lobby a hájili jejich zájmy: začala najednou ústy pana Gabriela přebírat tuto roli sociální demokracie. Sociální demokraté vyčítají unionistům zbrklost, se kterou zastavení atomových elektráren projednává, a prohlašují ji za nezodpovědnou, i když rychlost je evidentní součástí strategie paní kancléřky. Kdyby totiž s tímto krokem dlouho váhala a nevyužila efekt japonské katastrofy v atomové elektrárně Fukušima, strany CDU a CSU, které mají silné vazby na průmysl, by se oklepaly a postavily by se proti tomu. Sociální demokraté upozorňují dnes na to, že v průmyslu pracuje 25 procent zaměstnanců, což neznamená, že si 75 procent, tedy zbytek myslí, že průmysl není tak důležitý. Dokládají to samozřejmě velice věcně: pokud by se kvůli odstavení atomových elektráren zdražila elektrická energie, povede to ke zdražení prakticky všeho dalšího zboží i provozu domácností, což vyvolá sociální pnutí ve společnosti. A postavit prosperitu země pouze na službách, říkají sociální demokraté, nelze, protože podle nich právě tato politika přivedla Velkou Britanii do krize.

Pan Gabrie hlásál: Green Economy není všechno, ani jednu větrnou elektrárnu nepostavíte bez oceli, obráběcích strojů a umělých hmot, které musíme vyrobit. Poslední heslo, které je z německé sociální demokracie slyšet, zní: Nepodpoříme žádný zákon, který poškodí německý průmysl. To je samozřejmě heslo, které donedávna znělo jen ze sekretariátů unionistů a liberálů.

Taková hesla jsou ale pro staré sociální demokraty samozřejmě těžko pochopitelná, protože k této straně nikdy nepatřila, i když nepostrádají logiku. Nebezpečí je, že právě kvůli takovémuto obratu ze strany odejde nakonec ještě více členů i voličů.

A protože současně předseda Gabriel přichází i se stranickou reformou, mohli by některé stranické funkcionáře SPD volit nejen členové strany, ale i sympatizanti. To se samozřejmě opět nelíbí starým členům strany, i když i tento krok nepostrádá logiku: mladší lidé se stále více a více odvracejí od velkých stran a organizací jako jsou i odbory či církve, stejně jako ke spolužití již nepotřebují razítko od obecního úřadu. Tomuto trendu se zřejmě v budoucnu budou muset přizpůsobit i další strany. Jestli to ale pomůže sociálním demokratům, kteří nejsou zatím schopní modernizovat svůj program, to zůstává jako nezodpovězená otázka.

Psáno pro ČRo6