Nečas a jeho nesnesitelně lehké popravy
Nečas se konečně ujímá vlády v ODS. A činí to systematicky, bez varování a zbytečných řečí jako to dělají chladní technokraté. Nebezpečná otázka je, kde s likvidací protivníků chce přestat, když zjistil, že vyhazování lidí je tak nesnesitelně snadné.
Zatím se zbavuje hlavně lidí navázaných na Mirka Topolánka a Marka Dalíka. Připomeňme šest jeho posledních obětí: Martin Roman musel odejít z čela ČEZ. Josef Fiřt skončil na postu Energetického regulačního úřadu. Pavel Blažek opustil dozorčí radu Lesů České republiky. Petr Tluchoř, kvůli aféře s Kristinou Kočí, která chtěla rozložit spolu s ním Věci veřejné, skončil v květnu jako šéf poslaneckého klubu ODS a měl by zřejmě skončit 15. října, kdy proběhne regionální sněm ODS ve Středočeském kraji, i ve funkci regionálního místopředsedy, i když se chce utkat o místo předsedy právě spolu s Petrem Bendlem.
Ten vystřídal v minulých dnech ve funkci k Nečasovi neloajálního ministra zemědělství Ivana Fuksu. Fuksa byl totiž jako jeden ze tří Středočechů, kteří byli ve výkonné radě ODS proti 40 hlasům, které souhlasily s prodloužením mandátu současného stranického vedení. A i Jana Příhodová, kamarádka manželky Mirka Topolánka, musela odejít z čela obchodní inspekce. Jak tvrdě bude postupovat dál, uvidíme v dalších dnech, protože podle Mladé fronty Dnes jsou ještě v ohrožení Marek Šnajdr, šéf správní rady pojišťovny VZP, Roman Boček, Tluchořův spojenec v ODS a náměstek na ministerstvu zemědělství a Tomáš Hüner, který by mohl odejít z funkce náměstka ministra průmyslu. Prvních šest odchodů stihl zorganizovat Petr Nečas za pár týdnů a zbytek musí stihnout do nevolebního kongresu, který bude koncem října, tedy za dva týdny, aby jeho pozice byla silnější.
Za maskou chladného technokrata je ale cítit velké napětí, protože zřejmě někteří politici chystali pád jeho vlády, a to je hlavní důvod Nečasova obratu. Nervozitu premiéra nechtěně ukázala jeho nepřiměřená reakce při uvádění nového ministra zemědělství do úřadu. Když se totiž jeden z novinářů i před televizními kamerami optal, proč pan premiér vyhodil bývalého ministra Ivana Fuksu, premiér se rozčílil, že je to dotaz za hranicemi vkusu. Pan Fuksa totiž stál v ten moment vedle něho. Jenže takový dotaz musel nějaký novinář položit, protože po dlouhé době ne příliš kompetentních ministrů, jako byli pánové Šebesta a Gandalovič, tam byl někdo, kdo zemědělcům rozuměl a jehož kroky si vydobyly respekt i v Evropské unii, kde probíhají tvrdé diskuse o dotacích. A naopak nový ministr Petr Bendl s tímto resortem má nulovou zkušenost.
A navíc pan premiér odvolání pana Fuksy nejprve odbyl větou, že důvody jsou politické a teprve později dost vágně dodával další a další argumenty, které však nezněly pro občany dost přesvědčivě, jako například, že při jednání vlády byl pan Fuksa málo aktivní. Svým posledním krokem totiž Nečas občanům signalizoval, že stranickost je u nás víc než odbornost a tedy zájem o prosperitu této republiky.
Budou-li Nečase novináři za jeho čistku kritizovat, lze z logiky jeho kroků usuzovat na to, že podobně, jako se vypořádal s oponenty ve straně, by se mohl chtít vypořádat s novináři alespoň ve veřejnoprávních médiích. Připomeňme, že, Petra Dvořáka si k sobě pozval těsně před jeho zvolením do pozice ředitele České televize. Bitvu s novináři sice žádný politik v demokratické zemi nemůže vyhrát, ale veřejnoprávní média může značně poškodit, jak vidíme v Maďarsku, kde se to panu Orbánovi a jeho straně Fidesz už podařilo. Šéfem zpravodajství v nově vzniklém Fondu, který sdružuje všechny veřejnoprávní novináře, se tam stal z extrémistické strany Jobbig Daniel Papp, silně připomínající našeho Ladislava Bátoru.
Zatím se zbavuje hlavně lidí navázaných na Mirka Topolánka a Marka Dalíka. Připomeňme šest jeho posledních obětí: Martin Roman musel odejít z čela ČEZ. Josef Fiřt skončil na postu Energetického regulačního úřadu. Pavel Blažek opustil dozorčí radu Lesů České republiky. Petr Tluchoř, kvůli aféře s Kristinou Kočí, která chtěla rozložit spolu s ním Věci veřejné, skončil v květnu jako šéf poslaneckého klubu ODS a měl by zřejmě skončit 15. října, kdy proběhne regionální sněm ODS ve Středočeském kraji, i ve funkci regionálního místopředsedy, i když se chce utkat o místo předsedy právě spolu s Petrem Bendlem.
Ten vystřídal v minulých dnech ve funkci k Nečasovi neloajálního ministra zemědělství Ivana Fuksu. Fuksa byl totiž jako jeden ze tří Středočechů, kteří byli ve výkonné radě ODS proti 40 hlasům, které souhlasily s prodloužením mandátu současného stranického vedení. A i Jana Příhodová, kamarádka manželky Mirka Topolánka, musela odejít z čela obchodní inspekce. Jak tvrdě bude postupovat dál, uvidíme v dalších dnech, protože podle Mladé fronty Dnes jsou ještě v ohrožení Marek Šnajdr, šéf správní rady pojišťovny VZP, Roman Boček, Tluchořův spojenec v ODS a náměstek na ministerstvu zemědělství a Tomáš Hüner, který by mohl odejít z funkce náměstka ministra průmyslu. Prvních šest odchodů stihl zorganizovat Petr Nečas za pár týdnů a zbytek musí stihnout do nevolebního kongresu, který bude koncem října, tedy za dva týdny, aby jeho pozice byla silnější.
Za maskou chladného technokrata je ale cítit velké napětí, protože zřejmě někteří politici chystali pád jeho vlády, a to je hlavní důvod Nečasova obratu. Nervozitu premiéra nechtěně ukázala jeho nepřiměřená reakce při uvádění nového ministra zemědělství do úřadu. Když se totiž jeden z novinářů i před televizními kamerami optal, proč pan premiér vyhodil bývalého ministra Ivana Fuksu, premiér se rozčílil, že je to dotaz za hranicemi vkusu. Pan Fuksa totiž stál v ten moment vedle něho. Jenže takový dotaz musel nějaký novinář položit, protože po dlouhé době ne příliš kompetentních ministrů, jako byli pánové Šebesta a Gandalovič, tam byl někdo, kdo zemědělcům rozuměl a jehož kroky si vydobyly respekt i v Evropské unii, kde probíhají tvrdé diskuse o dotacích. A naopak nový ministr Petr Bendl s tímto resortem má nulovou zkušenost.
A navíc pan premiér odvolání pana Fuksy nejprve odbyl větou, že důvody jsou politické a teprve později dost vágně dodával další a další argumenty, které však nezněly pro občany dost přesvědčivě, jako například, že při jednání vlády byl pan Fuksa málo aktivní. Svým posledním krokem totiž Nečas občanům signalizoval, že stranickost je u nás víc než odbornost a tedy zájem o prosperitu této republiky.
Budou-li Nečase novináři za jeho čistku kritizovat, lze z logiky jeho kroků usuzovat na to, že podobně, jako se vypořádal s oponenty ve straně, by se mohl chtít vypořádat s novináři alespoň ve veřejnoprávních médiích. Připomeňme, že, Petra Dvořáka si k sobě pozval těsně před jeho zvolením do pozice ředitele České televize. Bitvu s novináři sice žádný politik v demokratické zemi nemůže vyhrát, ale veřejnoprávní média může značně poškodit, jak vidíme v Maďarsku, kde se to panu Orbánovi a jeho straně Fidesz už podařilo. Šéfem zpravodajství v nově vzniklém Fondu, který sdružuje všechny veřejnoprávní novináře, se tam stal z extrémistické strany Jobbig Daniel Papp, silně připomínající našeho Ladislava Bátoru.