Ze Slovenska přišla minulý týden šokující zpráva, které si - pokud vím - kromě aktualně.cz u nás nikdo nevšiml. Podle tamějšího soudu novinové články nejsou autorským dílem, a proto je může kdokoliv kopírovat a šířit bez vědomí jejich autora či vydavatele.

Tímto precedentním verdiktem rozsoudil Krajský soud v Bratislavě spor mediálního domu Ecopress, jenž na Slovensku vydává Hospodářské noviny, s agenturou Storin. Ecopress, zažaloval Storin zabývající se monitoringem médií, kvůli neoprávněnému nakládání s jeho majetkem. Podobně žalovala tuto firmu i vydavatelství deníků SME, Pravdy a týdeníku Trend.

Služby Storinu, jak napsaly noviny SME, využívají mimo jiné čtyři slovenská ministerstva, Národní bezpečnostní úřad, celkem osm klíčových institucí, které si prý firmu vybraly, protože nabídka byla nejlevnější. Například slovenské ministerstvo financí si tak objednalo ranní zasílání všech článků, v nichž je zmíněno jméno šéfa resortu Ivana Mikloše nebo jakákoliv ekonomická témata. Za to úřad Storinu ročně zaplatí 24 tisíc eur, ale Storin redakcím nic neplatí.

Podle Krajského soudu v Bratislavě novinové a webové zpravodajství nevykazuje známky autorského díla, a proto se na něj nevztahuje ani ochrana duševního vlastnictví. V rozsudku podle slovenských novin stojí, že novináři nevyvíjejí dostatečně tvořivou činnost, aby se na ně mohla vztahovat autorská ochrana. Soud to dokazoval na článku o státním rozpočtu, v němž prý autorka pouze poskládala tvrzení jiných subjektů a informací z rozpočtu. "Projevená tvořivost není taková, abychom mohli konstatovat, že by článek bez jejího přičinění nemohl vzniknout," cituje internetový server deníku sme. Zároveň upozorňuje, že součást posuzovaných materiálů byl i rozhovor, tedy klasický novinový žánr.

Tomuto uvažování ale odpovídá i rozsudek Okresního soudu v Bratislavě ze začátku února 2012, kterým se zakázalo vydání a distribuce knihy slovensko-kanadského novináře Toma Nicholsona o spisu Gorila, který upozorňuje na mafiánské praktiky na Slovensku v roce 2010 a napojení politiků na aktivity skupiny Penta, která iniciovala soudní jednání. Tady je de facto nepřímo novináři vytýkána zase přidaná hodnota.

Tyto rozsudky nejspíš vypovídají o třech skutečnostech, které jsou velmi nebezpečné: Za prvé o tom, jak se slovenští politici a soudci dívají na žurnalistiku: přejí si, byť třeba podvědomě, aby média sloužila pouze jako hlásná trouba jejich názorů, jinými slovy, aby informace v médiích byly bez přidané hodnoty. Za druhé, budeme-li spekulovat, zdá se, že zároveň by mohlo existovat jisté klientelistické napojení části politiků s majiteli firmy Storin, protože podobných firem působí na Slovensku více. A za třetí se zdá, že existuje i jisté napojení výkonné moci na moc soudní. Jinak si taková rozhodnutí dovedeme těžko vysvětlit. Vzhledem k tomu, že takhle si představuje novinařinu i maďarský premiér Orbán a že podobně se na ni může dívat brzy i budoucí slovenský premiér Fico či komunisté a krajní pravice v ODS u nás, jde o velmi nebezpečný rozsudek, který zároveň znevažuje justici.

Podobné uvažování ale nemá jinde v naší civilizaci obdobu. Asi nejrozšířenější definice žurnalisty, podle pánů Koszyka a Pruyse, říká, že žurnalistou je člověk, který se zabývá sbíráním, ověřováním, výběrem, zpracováním a šířením zpráv, komentářů a zábavných sdělení masovými médii. A to je tvůrčí činnost. Už jen to, že autorka, která připravila zprávu o státním rozpočtu, informace nějak roztřídila, vybrala a seřadila, dala jim tudíž hierarchii a formu, je tvůrčí činností. Navíc článek doplnila rozhovorem, na zpravodajství se tedy podílela i jako interviewer. A takovou práci nelze znevažovat nebo ji zakazovat. Je to asi to samé, jako kdyby někdo řekl o Jiřím Kolářovi, světoznámém autorovi koláží, že není výtvarník, protože jen rozstříhával práce jiných umělců. Jenže on tím, že je rozstříhal a propůjčil fragmentům novou formu, se dopustil tvůrčího a zcela originálního činu.

Český autorský zákon, jako jiné podobné zákony v Evropě, na tento problém pamatuje a podle něj agentury, jako je u nás Newton, musí mít s vydavateli uzavřenou licenční dohodu, která pak určuje podmínky, za nichž může články z jejich médií přebírat a dále šířit. Mimochodem Newton působí i na Slovensku a má tam obdobně uzavřené licenční smlouvy. To je taky důvod, proč i Slovenský syndikát novinárov, SSN, a jeho předseda Peter Kubínyi okamžitě reagoval a označil soud za nekompetentní. Doslova řekl, že "soud projevil nedostatečné znalosti novinářské práce." Právníci kanceláře Rowan Legal, podali žádost o dovolání na Nejvyšší soud s odůvodněním, že jde o porušení práv garantovaných Ústavou. Doufejme, že se podobně slovenský syndikát zachová i v případě zákazu knihy kolegy Nicholsona. Za pozornost stojí, že proti těmto rozsudkům neprotestovala druhá novinářská slovenská organizace, která byla založena v roce 2000 a která se jmenuje Slovenská asociácia novinárov, SAN, ač ve své zakládací preambuli má, že podporuje závazky členských států Rady Evropy a Deklaraci o svobodě vyjadřování a informování atd.

Obavy z toho, že maďarský model chování nejen k médiím by se mohl rozšířit i do jiných zemí ve střední Evropě zřejmě vedl americké politiky k tomu, že již začali uvažovat o tom, že by Svobodná Evropa mohla obnovit své vysílání pro Maďarsko, napsal v minulých dnech německý Focus. Osobně jsem ale optimističtější, protože Maďarsko potřebuje, aby nezkrachovalo jako jejich letecká společnost Malév, velmi rychle dvacet miliard eur a aby je dostalo, bude se muset chovat jinak. Rovněž solidarita Evropy a hlavně sousedních zemí se svobodomyslnými novináři v Maďarsku a na Slovensku je v takovýchto případech velmi důležitá, jak víme z doby naší totality. Je s podivem, že se k situaci v Maďarsku a na Slovensku zatím nevyjádřil, alespoň pokud vím, náš Syndikát novinářů.