První důvod je zdravotní. Člověk, který s největší pravděpodobností vykazuje specifické poruchy osobnosti a chování, konkrétně je impulzivně agresivní až hystriónský, nemá na vedoucí pozici ve státní správě co dělat, protože svůj úřad destabilizuje. Toto tvrzení potvrzuje mimo jiné jeho personální politika.

Za posledních osmnáct měsíců se na postu vedení evropských fondů za jeho vedení již vystřídalo pět manažerů, pět šéfů kabinetu, čtyři náměstci, čtyři tiskoví mluvčí, poslední Radek Melichar nastoupil minulý čtvrtek a koncem ledna 2012 ho opustil po protestu studentů Karlovy univerzity i šéf odboru vysokých škol, vysoce erudovaný právník Jiří Nantl, který měl vypracovat paragrafové znění nových zákonů.

Na funkci náměstka pro vysoké školy se jen za poslední půl rok vystřídali tři lidé. A začátkem února 2012 pan ministr jmenoval už jako šestého šéfa tiskového odboru pana Antonína Zelenku. Nejprve odešla Kateřina Böhmová, poté Lucie Kubovičová, tu nahradila Kateřina Savičová, následovala Renáta Bartková Sodomová, jež v minulosti zastávala vysoké manažerské pozice v komunikačních agenturách. Sodomovou nahradila opět Savičová.

Nyní tam nastoupil Antonín Zelenka, původním povoláním učitel, externě a krátkodobě v roce 2000 moderoval v České televizi pořad V pravé poledne, pak byl kratičkou dobu v tzv. Bobovizi a pro informační program UPC Expres natáčel Duel Antonína Zelenky. A funkci řízení Národního institutu pro děti a mládež minulý týden převzal bývalý předseda Rady České televize Jiří Baumruk a to po té, co pod tlakem Bruselu zrušil ministr projekt SPORT za 650 milionů, který se měl soustředit místo na konkrétní podporu sportu převážně na jeho propagaci v médiích. A podle informací České pozice, Dobešovým poradcem pro média se stal Milan Řepka, bývalý redaktor Českého rozhlasu i České televize. Tedy místo aby pan ministr Dobeš změnil přístup k lidem a svou personální politiku, soustředil se v poslední době na to, aby dokázal vylepšit svůj obraz v médiích.

Druhý důvod je právní: zdá se, že pan ministr nerespektuje zákony či zákonné normy, které by po našem začlenění do Evropské unie měly být respektovány už proto, že v naší civilizaci platí akademické svobody od středověku a patří, jak napsal profesor Jiří Přibáň, do genetické výbavy univerzit. Od dob Alexandera von Humboldta, tedy od počátku XIX. století, jsou kromě totalitních systémů nedotknutelné.

Poprvé tyto zásady Josef Dobeš zřejmě porušil, když se pokusil omezit akademickou samosprávu veřejných vysokých škol radami. U nás sice akademické svobody zákon ani Ústava nezmiňuje, ale - jak připomněl profesor informatiky Jiří Zlatuška - odstavec 7 Doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1762 hovoří o tom, že by měla být zahrnuta akademická svoboda a autonomie univerzit do Ústavy. Akademická svoboda je zakotvena vedle obecné svobody slova v ústavách hned 13 zemí Evropské unie, i když v některých zemích jako je Řecko a Německo s jistými omezeními. Nejde tedy o žádnou "falešnou hru o akademickou svobodu," jak to označil jinak vždy velký bojovník za svobodu Václav Klaus.

Podobně ministr Dobeš s největší pravděpodobností porušuje zákon o střetu zájmu tím, že do funkce šéfa tiskového odboru jmenoval člena Rady Českého rozhlasu Antonína Zelenku. Zákon o Českém rozhlase totiž přesně vyjmenovává funkce, které jsou s členstvím v jeho radě neslučitelné a mezi nimi je i "jakákoliv funkce ve státní správě." Ministr se brání tím, že pan Zelenka byl touto funkcí pouze pověřen, ale z logiky věci vyplývá, že jde jen o právní kličku, která by neměla obstát: protože obě funkce vykonává paralelně a může v Radě ČRo prosazovat zájmy resortu ministra Dobeše, což je dle zákona nepřípustné. Deník Právo se domnívá, že Antonín Zelenka byl podobně jako Ladislav Bátora do této funkce doporučen Hradem, protože má dobré vztahy s Václavem Klausem.

Třetí důvod je obecně nejznámější, a týká se financí. Evropská komise nám vytýká nedostatečné čerpání peněz, výběr projektů, nedostatky ve výběrových řízeních a nedostatečnou kontrolu auditorů. Problém - podle ní - je i časté střídání úředníků pověřených administrací programů, což má v nejbližších dnech vést k úplnému zastavení evropských dotací do vzdělávacího programu pro konkurenceschopnost ve výši 53 miliard, což by ve výsledku znamenalo, že rozjeté projekty počínaje státními maturitami a konče třeba reformou vysokých škol by musely být financovány ze státního rozpočtu, protože smlouvy s dodavateli jsou prý již podepsány. Programové období končí v roce 2014 a projekty v hodnotě 27 miliard v resortu školství nebyly doposud ani vypsány, což je velmi závažné pochybení, protože i o tyto peníze bychom mohli přijít.

Ministr Dobeš se v neděli 5. února 2012 v České televizi bránil s tím, že zatím jsou ohroženy jen dotace ve výši 1,2 miliardy, ale ničím konkrétním to nedoložil.
Budeme-li spekulovat, můžeme se proto domnívat, že za stálým oddalováním odvolání ministra Dobeše nejsou jen mocenské tlaky a podpora Hradu "nejlepšímu ministru školství," jak se vyjádřil prezident, ale možná i účelová hra některých politiků, kteří chtějí tím, že Brusel zastaví dotace, zabránit aby z některých projektů tohoto ministerstva plynuly peníze na podporu Věcí veřejných a i třeba na podporu budoucí politické strany prezidenta Klause.

Hra s Dobešem je možná mnohem sofistikovanější, než se na první pohled zdá už i proto, že s figurami, kterými se obklopuje, je pan ministr apriori ještě podezřelejší a to zřejmě někomu, kdo to i s ním i s reformami nemusí myslet moc dobře, může vyhovovat, protože to mimo jiné oslabuje vládu a pana premiéra, což si při své zaťatosti pan ministr ani nemusí sám uvědomovat. Nejspíš si to ale už začínají uvědomovat i Věci veřejné, a proto připouštějí ústy Karolína Peake, že by mohl být odvolán. Ale taky je možné, že i tato strana si ho vybrala s tím, že od samého počátku byl určen na odstřel. I takhle cynická může nýt naše politika na počátku roku 2012.

Psáno pro ČRo 6