Jak známo, Německo se na rozdíl od nás rozhodlo postupně odstavit všechny atomové elektrárny. Využilo k tomu strach a paniku, která byla vyvolána katastrofou elektrárny Fukušima v Japonsku, a chce postupně omezit spotřebu energie a přejít na ekologickou a obnovitelnou výrobu energií. S tímto projektem v Německu souhlasí kolem devadesáti procent obyvatelstva a již v roce 2011 obnovitelné zdroje byly hned na druhém místě za energií vyrobenou v německých atomových elektrárnách.

Podle ministra životního prostředí Norberta Röttgena schopnost Německa přejít bezkonfliktně na obnovitelné zdroje ukázaly nedávné mrazivé dny: zásobování elektrickou energií nikdy nedosáhlo kritického stavu, ač se spotřeba výrazně zvýšila. Mohou za to údajně i nejnižší ceny elektřiny na německé burze a také ta skutečnost, že hodně elektřiny Němci exportují z okolních zemí. Ale v celkové loňské bilanci Německo ještě stále více elektrické energie vyváží, než dováží. Ke kritickému stavu by se prý Německo mohlo přiblížit jen díky zahraničním spekulantům, kteří obchodují s elektřinou, ale ti by se na tom museli nejprve dohodnout.

Pravda ale je, říká pan ministr, že největší problém Německa zatím je v nedostatečně vybudované elektrické vysokokapacitní síti, která by dovolila zvýšit kapacity výroby elektřiny z větrných mlýnů hlavně na severu země. Do roku 2020 bude muset být vybudováno 4450 kilometrů těchto vysoce kvalitních sítí a zatím je jich postaveno sotva sto kilometrů. Investice představuje deset miliard eur.

Problém, minimálně morální, je ale i v tom, že největším dodavatelem elektřiny do Německa je Francie, kde většina energie pochází právě z atomových elektráren. Hlavní současný argument, který hovoří proti výrobě elektřiny v atomových elektrárnách, zní: Někdo s tím musel začít, protože naše civilizace nemůže nechat potomkům takové obrovské množství atomového odpadu, s kterým si nevíme rady. Občan musí cítit za své chování odpovědnost nejen vůči sobě, ale i vůči svým předkům a potomkům.

První výsledky této politiky se právě podle pana ministra Röttgena již ukázaly v minulém roce, kdy ceny elektřiny vyráběné v solárních panelech prudce klesly a podle jeho propočtů v tomto roce již bude cena této energie levnější, než elektřina, kterou dostává spotřebitel ze sítě. Celkem Německo již v těchto solárních elektrárnách produkuje 21 procent z veškeré energie tam vyráběné. Problém je však podobný jako u elektřiny vyráběné z větrných mlýnů: kapacita přenosových sítí je zatím příliš slabá. Německo by dokázalo vyrábět mnohem víc ekologické energie, kdyby ji mohlo lépe transportovat, což do vybudování nové sítě v roce 2020 bude problém. Ale přesto ve fotovoltaice získalo v posledních letech v Německu práci 100 000 lidí, protože se tato technologie hodně vyváží. Z celkové produkce to činí něco mezi 50 až 80 procenty veškerého objemu výroby. Navíc se počítá s tím, že vývoj půjde tak rychle dopředu, že již v blízké budoucnosti výkonnost panelů bude mnohem větší a solární energie nebude potřebovat žádné subvence: zdá se dokonce, že to bude nejlevnější energie.

Základní otázka, kterou si občané v sousedním Německu v době krize kladou, zní: Kolik každý občan bude muset zaplatit za vypnutí všech atomových elektráren? Pan ministr Röttgen tvrdí, že zatím je to deset eur měsíčně, tedy 120 eur ročně a víc by to nikdy nemělo být. Všechny průzkumy veřejného mínění ukazují, že tuto cenu jsou občané Německa ochotní za bezpečnější budoucnost zaplatit. Tato situace je dána nejen tím, že zelení tam bojovali za zastavení atomových elektráren už léta, ale zřejmě také tím, že u sousedů trauma ze smrti kvůli druhé světové válce, v níž přišlo o život skoro osm milionů Němců, je stále o něco vyšší než v jiných zemích.

Psáno pro ČRo 6