To je zpráva, kterou známe od 12. června 2012 a její důležitost není jen v tom, že zřejmě bude v soustavě státních zastupitelství zacelena největší díra, kterou se propadaly závažné kauzy do ztracena jako do černé díry. Stát v souhrnu mohl přijít zřejmě díky pochybením na tomto státním zastupitelství až o sto miliard.

Důležité rovněž je, že zároveň rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně, pod vedením dr. Josefa Baxy, určil pravidla, za jakých okolností lze odvolat vysoké funkcionáře státních zastupitelství. Doposud byl odvolán jen vrchní státní zástupce Ivo Ištvan (a to bezdůvodně, bylo to kvůli kauze Jiřího Čunka, když odolával tlakům svých nadřízených) a nebyly určeny podmínky, za kterých je možné odvolávat vedoucí funkcionáře státního zastupitelství. Řešení sporu kolem dr. Rampuly se sice vrací do Prahy, ale Městský soud, kterému byl důvodně vytknut formalistický přístup, musí respektovat závěry Nejvyššího správního soudu. Tento proces může být sice ještě zdlouhavý, ale výsledek již nemůže změnit. Dr. Rampula zůstane jen řadovým státním zástupcem, nad nímž bude kontrola. Text rozsudku poprvé rovněž objasnil doposud právně nejasný pojem "závažná porušení povinností," na který se už nebudou moci advokáti tak snadno odvolávat. Judikatura v tomto případě má jistý normotvorný význam a je pro fungování naší mladé a křehké demokracie velmi důležitá.

V rozsudku totiž stojí, že "o závažné porušení povinností se může jednat, je-li porušování opakované, déletrvající či zvláště intenzivní." A tak tomu v tomto případě zřetelně bylo, protože porušení nebyla bagatelní, procesní nedostatky byly zaznamenány ve 34 případech, takže jde o chybnost více než 50 procentní. Navíc k typově stejným chybám docházelo opakovaně a ze třinácti dohledových prověrek vyplynulo, že dr. Rampula neučinil žádné kroky k nápravě.

Rozsudek zároveň připomněl, že - cituji - "soudu nepřísluší, aby správní orgán nahradil, provedl sám vlastní hodnocení a učinil závěr, zda předmětné jednání naplnilo či nenaplnilo neurčitý právní pojem, neboť by tak nepřípustným způsobem zasáhl do činnosti správního orgánu." Soud, jak z rozsudku dále vyplývá, slouží jako pojistka proti případnému vybočení z mezí správního uvážení a ochraně proti excesům. V obou aspektech tedy Městský sud v Praze selhal a po vymezení kompetencí i neurčitého právního pojmu by se něco takového již nemělo opakovat. Rozsudek se zabývá i odpovědností vedoucího státního zástupce a konstatuje, že "s řídícími kompetencemi vedoucího státního zástupce je svázána i vyšší odpovědnost a tato odpovědnost není nutně konstruována pouze osobně, na principu zavinění jako u kárného řízení, její rozměr je mnohem širší. Platí zde v plné míře klasická myšlenka, že cena za velkou moc je velká odpovědnost." A ta odpovědnost se samozřejmě týká i dobrého jména celé justice, která musí být v očích občanů nejen důvěryhodná svým postavením, ale musí se tak veřejnosti i jevit. Proti této staré evropské právní zásadě se svými kroky dr. Rampula soustavně proviňoval.

Rozsudek se zároveň zabýval konkrétními kauzami jako byly Gripeny, IPB, České pivo či neuposlechnutím příkazu poslat na Nejvyšší státní zastupitelství statistické údaje o činnosti úřadu. Za zmínku stojí, že ve většině případů Nejvyšší správní soud chyby konstatoval, pouze ne v kauze České pivo, i když tam stát přišel zřejmě o největší peníze, což zvláště v době krize je problém.

Připomenu, že v tomto případě jde o to, že japonská firma Nomura získala za znehodnocené akcie IPB pivovary Plzeňský Prazdroj a Radegast a pak obratem tyto pivovary prodala za 24 miliardy jihoafrické South African Breweries. Vyšetřování bylo zastaveno až poté, kdy z případu byla odvolána státní zástupkyně Darja Dunajová, což Nejvyšší správní soud nepovažuje za nic neobvyklého, protože, cituji, "odnětí kauzy z důvodů optimalizace není v rozporu s pravomocemi vrchního státního zástupce." Jenže v tomto případě k odvolání státní zástupkyně z případu došlo za situace, kdy byli manažeři banky obviněni, vše spělo k podání obžaloby k soudu a na paní Dunajovou byly vyvíjeny tlaky, jak prosáklo i do médií.

V roce 2009 byla proti tomuto rozhodnutí podána stížnost na Nejvyšší státní zastupitelství, které pod vedením dr. Renáty Vesecké vyšetřování definitivně zastavilo a kauza už nemohla být dále vyšetřována, ač řada právníků se tehdy domnívala, že důvody k odsouzení v této kauze byly mnohem zřetelnější než v případě IPB.

Tento rozpor v jinak velice přehledném rozsudku Nejvyššího správního soudu - budeme-li spekulovat - je možné zdůvodnit zřejmě jen tím, že tento soud nemohl jít nad rámec rozhodnutí ministra o odvolání dr. Rampuly na návrh Nejvyššího státního zástupce. Doposud však není jasné, proč se kauzou České pivo Nejvyšší státní zastupitelství tehdy nezabývalo, což samozřejmě vzbuzuje velké pochybnosti a snížuje váhu Nejvyššího státního zastuppitelství v očích odborné veřejnosti dodnes.

Psáno pro ČRo 6