"Debata o eurobondech slouží v Německu jen jako kouřová clona, která zakrývá skutečnost. Eurobondy totiž již dlouhou dobu v tichosti existují. Přece již nyní společně ručíme za národní dluhy, tedy eurobondy, a to bez Evropské centrální banky. Jen paní kancléřka Merkelová si moc nevěří, aby to sdělila veřejnosti." Tato silná slova řekl Sigmar Gabriel, předseda německých sociálních demokratů, v sobotu pro nedělní vydání Welt am Sonntag.

A ač je to socialista, postavil se jasně za současného ministra financí Wolfganga Schäubleho, který tvrdí, že je nejvyšší čas odstranit chyby, kterých se Evropská unie dopustila při společném přijetí eura. Jinými slovy sociální demokracie požaduje, aby eurozóna jako celek nesla společnou odpovědnost za jednotlivé národní rozpočty a finanční a daňovou politiku. A jakmile tuto chybu odstraníme, domnívá se pan Gabriel, můžeme konečně bez studu hovořit o tom, že budeme společně kontrolovat nová zadlužení. Pan Gabriel doslova řekl, že v současné debatě o řešení krize Německo a de facto i Evropa potřebuje víc mužů jako je Schäuble a méně lidí jako je paní Merkelová.

Takové kroky budou ale samozřejmě vyžadovat změny daňové politiky: není možné, aby dál existovaly země, kde jsou malé daně a pak zase země, kde se platí velké daně. A všechny změny, před kterými eurozóna stojí, musí ale brát ohled na občany: musí se provést tak, aby byly pro lidi snesitelné. To se týká i zvýšení daní. V této souvislosti pan Gabriel připomněl, že v Německu činily nejvyšší daně 45 a nyní činí 49 procent, zatímco za kancléře Kohla činily 53 procent a takové zvýšení dnes nežádají ani mladí socialisté.

Zatímco ministr Schäuble hovoří o změně Ústavy, pan Gabriel používá opět radikálnější slovník a tvrdí, že celá Evropská unie nestojí před ničím menším než před novým založením celého společenství. A proto na konci tohoto procesu se bude muset každý stát zeptat svých občanů, jestli s takovými zásadními změnami souhlasí. Doslova říká: "Elitářský projekt sjednocené Evropy, který nebral v úvahu mínění občanů je u konce. Lidé v Německu vidí, že naše země dává Španělsku miliardy, ale jejich vlastní město nemá na mateřskou školku. Tohle je třeba změnit," řekl pan Gabriel.

K takovým velkým změnám je skutečně ale třeba přepsat Ústavu, to vědí v Německu všichni politici. Otázka ovšem je, jestli k tak výrazné a podstatné změně stačí dvoutřetinová většina v bundestagu, tedy německém parlamentu, nebo jestli bude muset být o tom vypsané referendum, což by ovšem také vyžadovalo změnu Ústavy.

Jak by konkrétně takové změny vypadaly a do jaké míry by se Spojené evropské státy podobaly Spojeným státům americkým, zůstává stále otázkou. Pan Gabriel si nedovede představit, že by státy jako je Německo či Itálie na tom byly stejně jako třeba Alabama nebo Wisconsin, ale dovede si představit kromě Evropského parlamentu i evropskou vládu, která bude přijímat rozhodnutí závazná pro celé společenství. Evropská rada šéfů národních vlád by se pak proměnila v druhou parlamentní komoru. Podle pana Gabriela je třeba říci lidem ve všech evropských zemích, že síla jejich národních států je přímo závislá na síle nové společné Evropy. Integrační snahy staré Evropy s největší pravděpodobností vyvolají i pokusy o znovusjednocení východní Evropy. Zásadní otázka, kterou si budeme muset položit v Česku, zní: Kam chceme patřit?

Psáno pro ČRo 6