Ministr Blažek dr. Bradáčovou nakonec jmenoval a za spekulace může i on sám
Situace nového ministra spravedlnosti třiačtyřicetiletého Dr. Pavla Blažka a místopředsedy ODS nebyla jednoduchá. Do funkce nastoupil 3. července 2012 po nezvykle bleskovém odvolání dr. Jiřího Pospíšila, které bylo od první chvíle širokou veřejností chápáno jako způsob jak zabránit, aby do čela pražského Vrchního zastupitelství nejmenoval velmi úspěšnou státní zástupkyni z Ústí nad Labem dr. Lenku Bradáčovou, za kterou stojí jasné výsledky: Ústecké státní zastupitelství v loňském roce vedlo 16.000 trestních stíhání, zatímco ostatní srovnatelné kraje jen 9000. V Ústeckém kraji se stíhá celá jedna třetina veškeré trestné činnosti, a to přesto, že v tomto kraji chybí již patnáct let třicet státních zástupců. Také tato čísla bylo možné interpretovat tak, že hlavní úkol nového ministra je nejmenovat dr. Lenku Bradáčovou do této důležité funkce. Dlouhé průtahy, opakované schůzky jak s dr. Bradáčovou, tak dr. Zemanem, jakožto Nejvyšším státním zástupcem, veřejnost jen utvrzovaly v tom, že ministr hraje pouze o čas, i když pravomoci jsou jednoznačné: nejvyšší státní zástupce navrhuje a ministr jmenuje nebo nejmenuje. Víc možností není.
Za tyto úvahy a všechny spekulace si ale mohl pan ministr dr. Blažek do jisté míry i sám, protože budil dojem, že funkci přijal jen jako stranický úkol. Hospodářským novinám 26. července doslova řekl: "Nemohl jsem si dovolit to nevzít, jinak bych v politice skončil." A protože kvůli koalici s ČSSD, kterou pan Blažek preferoval v Brně, se s premiérem dostal do sporu, který ho pak ignoroval, začalo se logicky říkat, že premiér jeho oslabení využil k tomu, aby mu svěřil jeden z nejtěžších úkolů: řešit situaci v justici, která se politikům začala vymykat z rukou, když se policie, státní zástupci, ale i částečně soudci. viz Cepl.ml., Šott a paní Elsnicová, začali nejen emancipovat, ale začali i naplňovat princip rovnosti před zákonem a de facto zrušili beztrestnost politiků. Vydání k trestnímu stíhání dr. Ratha a paní Parkanové, bývalé místopředsedkyně sněmovny, to dokazuje.
A podobně jako je opatrný a nerozhodný dr. Blažek v roli ministra, je podobně opatrný i při pojmenování situace, když používá termín válka státních zástupců. Jak známo každé skutečné řešení nějaké situace začíná vždy přesným pojmenováním problému. V okamžiku, kdy ministr mlží a skutečnost zatemňuje, nic nemůže a zřejmě i nechce řešit. Přece nejde o to nastolit na státních zastupitelstvích mír, jak říká, ale zaručit jejich nestranné fungování. Nejprve dr. Blažek dlouho hovořil o tom, že nechápe proč má část ODS z dr. Bradáčové strach a v sobotních Lidových novinách z 28. července připustil, že nejspíš jde o generační spor a o povahu fungování systému. Přitom viděno zvenku je situace zvláště po odchodu pánů Rampuly a Grygárka z Vrchního státního zastupitelství v Praze, kdy Nejvyšší správní soud některé důvody jasně pojmenoval, zřetelná: Jde o to odpolitizovat státní zastupitelství, zrušit beztrestnost politiků a na ně napojených podnikatelů, z jejichž předražených zakázek jsou financovány politické strany a na nichž vydělává řada dalších lidí. Kvůli tomu by ze státních zastupitelství měli samozřejmě odejít všichni ti, co jsou napojeni na politické strany, jako dříve byli napojeni na KSČ, viz případ dr. Grygárka, který se, jak na to upozornil dr. Motejl, podílel jako prokurátor na protizákonných akcích 21.srpna roku 1989, a slouží politikům, místo aby sloužili výkonu práva a spravedlnosti podle principu padni komu padni. Nejde tedy vůbec o nějakou mstu, či čistky, o kterých hovoří dr. Blažek, ale o fungování soustavy státních zastupitelství podle principů platných v demokratickém státě.
Snaha převést právě naprosto věcné a právní spory do roviny osobní a emocionální a degradovat tak zásadní spor o fungování nejen státních zastupitelství, ale celé justice na válku jakýchsi blíže nespecifikovaných skupinek, které se perou o posty, představuje pro občany to hlavní nebezpečí. Ono totiž nešlo v tomto sporu ani tak o dr. Bradáčovou, ale hlavně o to, aby v České republice nebyla odměňovaná přizpůsobivost, aby nevítězila kontrarevoluce průměrnosti, ale vynikající výkony. To, že se ministr rozhodl jmenovat dr. Lenku Bradáčovou je nakonec dobrou vizitkou nejen pro něj, ale i pro celou tuto vládu a premiéra Nečase.
Psáno pro ČRo 6
Za tyto úvahy a všechny spekulace si ale mohl pan ministr dr. Blažek do jisté míry i sám, protože budil dojem, že funkci přijal jen jako stranický úkol. Hospodářským novinám 26. července doslova řekl: "Nemohl jsem si dovolit to nevzít, jinak bych v politice skončil." A protože kvůli koalici s ČSSD, kterou pan Blažek preferoval v Brně, se s premiérem dostal do sporu, který ho pak ignoroval, začalo se logicky říkat, že premiér jeho oslabení využil k tomu, aby mu svěřil jeden z nejtěžších úkolů: řešit situaci v justici, která se politikům začala vymykat z rukou, když se policie, státní zástupci, ale i částečně soudci. viz Cepl.ml., Šott a paní Elsnicová, začali nejen emancipovat, ale začali i naplňovat princip rovnosti před zákonem a de facto zrušili beztrestnost politiků. Vydání k trestnímu stíhání dr. Ratha a paní Parkanové, bývalé místopředsedkyně sněmovny, to dokazuje.
A podobně jako je opatrný a nerozhodný dr. Blažek v roli ministra, je podobně opatrný i při pojmenování situace, když používá termín válka státních zástupců. Jak známo každé skutečné řešení nějaké situace začíná vždy přesným pojmenováním problému. V okamžiku, kdy ministr mlží a skutečnost zatemňuje, nic nemůže a zřejmě i nechce řešit. Přece nejde o to nastolit na státních zastupitelstvích mír, jak říká, ale zaručit jejich nestranné fungování. Nejprve dr. Blažek dlouho hovořil o tom, že nechápe proč má část ODS z dr. Bradáčové strach a v sobotních Lidových novinách z 28. července připustil, že nejspíš jde o generační spor a o povahu fungování systému. Přitom viděno zvenku je situace zvláště po odchodu pánů Rampuly a Grygárka z Vrchního státního zastupitelství v Praze, kdy Nejvyšší správní soud některé důvody jasně pojmenoval, zřetelná: Jde o to odpolitizovat státní zastupitelství, zrušit beztrestnost politiků a na ně napojených podnikatelů, z jejichž předražených zakázek jsou financovány politické strany a na nichž vydělává řada dalších lidí. Kvůli tomu by ze státních zastupitelství měli samozřejmě odejít všichni ti, co jsou napojeni na politické strany, jako dříve byli napojeni na KSČ, viz případ dr. Grygárka, který se, jak na to upozornil dr. Motejl, podílel jako prokurátor na protizákonných akcích 21.srpna roku 1989, a slouží politikům, místo aby sloužili výkonu práva a spravedlnosti podle principu padni komu padni. Nejde tedy vůbec o nějakou mstu, či čistky, o kterých hovoří dr. Blažek, ale o fungování soustavy státních zastupitelství podle principů platných v demokratickém státě.
Snaha převést právě naprosto věcné a právní spory do roviny osobní a emocionální a degradovat tak zásadní spor o fungování nejen státních zastupitelství, ale celé justice na válku jakýchsi blíže nespecifikovaných skupinek, které se perou o posty, představuje pro občany to hlavní nebezpečí. Ono totiž nešlo v tomto sporu ani tak o dr. Bradáčovou, ale hlavně o to, aby v České republice nebyla odměňovaná přizpůsobivost, aby nevítězila kontrarevoluce průměrnosti, ale vynikající výkony. To, že se ministr rozhodl jmenovat dr. Lenku Bradáčovou je nakonec dobrou vizitkou nejen pro něj, ale i pro celou tuto vládu a premiéra Nečase.
Psáno pro ČRo 6