Newsmagazín Der Spiegel to popsal takhle: Zabíjet budou bezpilotní letouny, počítačoví hekři budou hrát důležitou roli a nebude se válčit proti státům, ale hlavně proti narkomafiím a drogovým bosům. Vedení války se razantně změní a stratégové stojí před novými výzvami. I zbraně bude třeba nově definovat.

Může za to stále se rozrůstající terorismus, který jeden z teoretiků Luis de la Corte Ibánez v knize Logika terorismu definuje jako taktiku nebo strategii boje, která z hlediska používaných metod a prostředků spadá do kategorie nekonvenční a psychologické války. Prvotním cílem není zničení materiálního a lidského potenciálu nepřítele, ale zasazení psychologického úderu obvykle zaměřeného proti velkým sociální skupinám, které pod jeho vlivem mění svoje postoje a následně i chování. Oběti terorismu jsou v těchto případech zneužity jako nástroj nátlaku a vydírání a jako prostředek psychologického působení na konkrétní osoby a skupiny.

Podle článku, který zmiňuji v úvodu, jak by mohly vypadat budoucí války, poprvé předvedl konflikt na Kavkaze v roce 2008, když Rusové vtrhli do Jižní Osetie. Tam současně s tanky a klasické války se rozzuřila i válka v kybernetickém prostoru a dodnes není jasné, jestli ji vyprovokovali ruské služby na žádost vlády nebo jen hackeři. Jedno se ale zdá být jisté: v budoucnu už nikdy nepůjde o velká vojenská tažení, ta by mohla existovat snad jen ve výjimečných případech, protože nepůjde o střety s řádnými armádami, ale s teroristickými organizacemi. K tomu je třeba mít speciálně vycvičené malé jednotky, které se mohou velmi rychle přemísťovat po zeměkouli a různě je seskupovat, doplňovat o specialisty dle potřeby. Hlavní změna bude spočívat ve cvičení flexibility a rychlosti, říká Reiner Hubert z vojenské univerzity v Mnichově.

Proto rozhodující roli v takovýchto konfliktech budou hrát informace, které je třeba získávat přes satelity a z radarů, napadáním nepřátelských počítačů a z odposlechů telefonů. Tzv. Obamova doktrína pro armádu se tímto problém zabývá a sází právě na bezpilotní letadla, speciální komanda a virtuální vedení válek. K tomu je třeba vybudovat dokonalé počítače, které umožní náskok před nepřítelem a zároveň dokáží poškodit počítače nepřítele. Německo k tomuto účelu vybudovalo speciální jednotku počítačových odborníků, která sídlí v Reinbachu u Bonnu. Má 80 specialistů, kteří mají zabránit tomu, co se například již stalo v Estonsku v roce 2007, kdy útok nejspíš ruských hackerů napadl jejich počítačovou síť, a tím málem vyřadil z provozu celou republiku.

Podle Huberta Sorgena další problém, před kterým naše civilizace stojí, spočívá v tom, že se hranice mezi terorismem a organizovaným zločinem, který působí již nadnárodně, pozvolna ztrácí. Je to dáno tím, že z peněz za drogy jsou financovány nákupy zbraní. Pan Sorgen hovoří v této souvislosti o podnikatelích s násilím, kterých bude v XXI. století přibývat. Největší nebezpečí podle tohoto odborníka představuje právě obchod s drogami, který si buduje centrály v nestabilních zemích, kam patří hlavně některé státy západní Afriky. Experti předpovídají, že v budoucnu ale nepůjde jen o chudé země, ale že se boje přesunou i do předměstí megaměst, kde mohou vznikat místní války o vodu a potraviny.

Brigádní generál Herbert Raymond McMaster, veterán z Iráku, který pracuje pro americkou armádu, pro televizi CBS řekl, že všechny modely budoucích válek je třeba současně brát s jistou rezervou, protože prognózy se nikdy nakonec neshodují se skutečností. Proto zdůrazňuje, že modelovým situacím se nesmí nikdy úplně věřit, abychom se vždy nakonec dokázali přizpůsobit novým výzvám.

Složitost boje s terorismem, jak říká již na počátku citovaný vědec Ibánez, spočívá v tom, že terorismus a holocaust jsou si velice podobné, protože oba představují extrémní projevy lidské krutosti. Porovnání těchto dvou jevů ukazuje, že tyto formy krutosti by nikdy nebyly možné bez dvou podmínek: Za prvé, bez systému postojů a víry, které zbavují oběti lidskosti a klade jim samotným vinu za utrpení a za druhé, bez organizační struktury, která umožňuje pečlivé plánování a vede všechny účastníky k tomu, aby vnímali sami sebe jako součást složitého soukolí ve službách vyšší moudré autority, avšak nikdy jako mravně autonomní jedince. Odpovědnost je totálně rozpuštěna v anonymitě. Německý voják za druhé světové války či dnešní terorista se díky tomu mohli a mohou cítit jako bojovníci za dobrou věc.

Psáno pro ČRo 6