Stačí vládě k přežití prostá většina? Tak zní otázka, na kterou by poslanci měli znát odpověď, protože sněmovní organizační výbor minulý týden doporučil, aby se daňový balíček, který kabinet Petra Nečase spojil s hlasováním o důvěře vládě, začal projednávat v prvním čtení toto úterý.

Bohužel odpověď na tuto otázku poslanci neznají a dohadují se, které hlasování by případně znamenalo pád vlády. Možnosti jsou totiž pro laiky dvě: Buď vláda by padla při neschválení zákona v Poslanecké sněmovně ve třetím čtení, kdy kabinetu by stačila ke schválení nadpoloviční většina přítomných poslanců, nebo až po vrácení zákona ze Senátu, kdy ke schválení by vláda potřebovala 101 hlasů, což za dané situace je velmi málo pravděpodobné.

Někteří ústavní právníci se přiklánějí k první variantě a naopak premiér Nečas řekl Právu, že počítá s nutností sehnat 101 hlasů. Jinými slovy, byl by rád, kdyby se proces protáhl až do doby po senátních a krajských volbách.

Komunisté ale chtějí každopádně zamezit, aby Poslanecká sněmovna do tří měsíců rozhodla o daňovém stabilizačním balíčku. Pokud by se totiž nepodařilo v daném termínu balíček projednat, kabinet by podle nich automaticky musel skončit. To by ovšem chtělo, aby komunisty podpořili sociální demokraté, kteří váhají. Zdá se, že verbálně sice konec vlády Petra Nečase podporují, ale ve skutečnosti zřejmě za dané nelehké situace se jim převzít odpovědnost moc nechce. Má to i jeden háček, kdyby se obstrukce protáhly o tři měsíce, nestačil by se schválit státní rozpočet na rok 2013 a muselo by se hospodařit s rozpočtovým provizoriem, což je legitimní argument, s kterým jistě sociální demokraté mohou pracovat a k obstrukcím se nepřipojit. Mají možnost v době krize tvrdit, že jednají odpovědně.

Obrátil jsem se za této situace s dotazem na osobu nejkompetentnější, a sice na předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského, který mi sdělil, že postup vlády, která podle čl. 35 odst. 1, písm .b) Ústavy předloží Poslanecké sněmovně návrh zákona, s jehož projednáním spojí otázku důvěry, je prima facie nástrojem vlády k urychlení procesu projednávání vládního návrhu zákona na půdě Poslanecké sněmovny a dodal: "Ústava přitom spojuje s tímto institutem několik důsledků: Především Poslanecká sněmovna, která ve lhůtě tří měsíců od předložení vládního návrhu nepřijme žádné usnesení (to znamená návrh nepřijme, neschválí, nezamítne ani nevrátí vládě k přepracování) může být prezidentem republiky rozpuštěna. Jde tedy o hrozbu ústavní sankce namířenou proti dlouhodobé nečinnosti sněmovny. V takovém případě s ohledem na nejasnou úpravu v Ústavě se rozcházejí názory odborníků na to, zda kromě sankce, hrozící sněmovně v podobě rozpuštění, je vláda povinna podat demisi, neboť nezískala důvěru. Podle mého názoru, tuto povinnost nepochybně má, pokud prezident republiky nevyužije svého práva a sněmovnu nerozpustí (postaví se tedy "na stranu" sněmovny). Pokud však prezident sněmovnu "za trest" rozpustí, musí vypsat nové volby, po nichž, resp. po ustavující schůzi nově zvolené sněmovny je vláda vždy povinna podat demisi a vcelku nemá valný praktický význam spor mezi právními teoretiky o to, zda je v tomto případě vláda povinna demisi podat okamžitě anebo až po ustavující schůzi nově zvolené sněmovny - v obou případech ji musí prezident stejně pověřit výkonem jejích funkcí až do ustavení vlády nové. Naše Ústava je konstruována na výlučné odpovědnosti vlády vůči Poslanecké sněmovně. Do počítání oné tříměsíční lhůty tedy zásadně nelze žádným způsobem zahrnovat čas zákonodárné procedury v Senátu. Ve skutečnosti jde o propojení dvou různých ústavních instrumentů - tlaku vlády na urychlení zákonodárné procedury spojený s hrozbou rozpuštění sněmovny a současně o proces vyvolání samotného hlasování o důvěře vládě (tedy hrozba demisí vlády při neúspěchu), přičemž samotné hlasování o důvěře je nahrazeno hlasováním o předložené zákonné osnově a jeho výsledkem. Zbývá dodat, že až dosud nebyl tento institut u nás nikdy vládou využit, patrně proto, že jeho případná efektivita je podmíněna úzkou součinností vlády a prezidenta, což není u nás obvyklé."

Jak z jasného vyjádření předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského vyplývá, otázka, kterou si Poslanecká sněmovna klade, je irelevantní, rozhodující slovo bude mít nakonec prezident a to i v případě, jak mi sdělila advokátka Hana Marvanová, že přehlasuje Poslanecká sněmovna Senát, protože nepodepíše-li zákon prezident, který se zvýšením DPH nesouhlasí, měla by vláda padnout. Stejného názoru jako předseda Ústavního soudu je i právní filozof Jiří Přibáň z Cardiffu, který mi napsal, že by vláda, neprojde-li balíček, měla padnout a nehrát o čas.

Budeme-li spekulovat, můžeme si snad dovolit říci, že prezident tohle všechno to ví, stejně jako šestice rebelů v ODS, která se proti balíčku Petra Nečase postavila a jedná s prezidentovým posvěcením. Jenže prezident, který je zásadně proti úřednickým vládám, chtěl v dubnu prosazovat předčasné volby a přál si, aby byly vyhlášeny do prázdnin. V půli května už tvrdil, že předčasné volby nejsou ideálním řešením, protože se asi začal obávat, že by s velkou pravděpodobností mohla zvítězit proevropská levice, která by na celé další volební období, zvlášť kdyby se dostal na Hrad proevropský Jan Fischer, hatila jeho politické plány. Pro prezidenta je proto po zbytku jeho prezidentování, tedy do února 2013, nejvýhodnější oslabovat vládu a dál štěpit ODS ve jménu pravicově-konzervativních ideálů. To nejspíš ovlivní i jeho kroky v nadcházející vládní krizi.