Joachim Gauck je už bezmála rok ve funkci prezidenta SRN
Joachimu Gauckovi bylo 24. ledna 73 let a 18. března tomu bude rok, co byl zvolen velkou většinou jedenáctým prezidentem Německé spolkové republiky, ač nikdy nebyl politikem, ani členem nějaké strany. Připomeňme, že původním povoláním byl evangelickým farářem a brzy po pádu berlínské zdi se stal vedoucím Úřadu spolkového zmocněnce pro podklady státní bezpečnosti nazývané Stasi, kterému se říkalo Gauckův úřad. V něm byly shromážděny veškeré svazky vedené proti tzv. nepřátelům státu bývalou politickou státní policií Německé demokratické republiky. V této funkci byl dvě volební období a pak se angažoval jako publicista a předseda společnosti Proti zapomnění a Pro demokracii a velmi často pořádal přednášková turné.
Původně ho do funkce navrhli liberálové se zelenými, později se k nim přidali křesťanští demokraté a nakonec i sociální demokraté, jen levice, tedy strana Die Linke, zůstala mimo a kandidát Gauck se s ní dokonce odmítl bavit. Proto dostal 991 z 1228 hlasů: bezmála sedmdesát procent. Proti bylo jen šestnáct procent (nejspíše těch, se kterými odmítl mluvit), ostatní se zdrželi hlasování. Zajímavý signál vyslal všem tím, že první státní návštěvu nevykonal v Bruselu, tedy v centrále Evropské unie, ale nejprve 26. března zajel do Polska jako nové středoevropské velmoci, do Bruselu se vydal až 16. dubna.
Dlouho se spekulovalo o tom, jak bude vycházet s Angelou Merkelovou, už proto, že mají tak rozdílné charaktery a také proto, že paní kancléřka byla proti tomu, aby se stal prezidentem: Liberálové a zelení ho navrhovali již při předešlé volbě. Rozdíly mezi prezidentem Gauckem a kancléřkou Merkelovou jsou zřetelné. Například časopis Cicero, který má v podtitulu Magazín pro politickou kulturu a který vydává v Německu Ringier, napsal: Prezident je vášnivým řečníkem, který má celý život přímý kontakt s publikem. Paní Kancléřka, která někdy působí jako kdyby koktala, je odtažitá a ovládá techniku moci. Přesto se ale bezmála po roce ukazuje, že tyto dvě osobnosti mohou spolu dobře vycházet. Prezident ji nevyčítá, že se snažila všemi prostředky zabránit, aby se nastěhoval do zámku Bellevue, kde sídlí hlava státu a jak tvrdí lidé z jeho okolí, nikdy o paní kancléřce nehovořil špatně. Novináři se domnívají, že je spojuje stejná zkušenost: oba žili v bývalé Německé demokratické republice a oba se začali silně angažovat až v období blížících se změn. Navíc otec paní Merkelové byl rovněž evangelický farář. A oba jsou si ještě podobní v tom, že mají skoro stejný suchý humor.
Přestože na prezidenta Gaucka je vyvíjen enormní tlak jak z politických stran, tak je zatížen velkými očekávaními ze strany obyvatelstva, nikdy se nenechal vyvést z míry. A jak před časem napsal třeba Welt am Sonntag, nikdy od doby co je v úřadě nehovořil o svém privátním životě a nedával najevo své ego. Zdá se, že nejvíc z jeho počínání jsou zklamaní liberálové a vyčítají mu, že hlasitěji nestraní Evropské unii a že hovoří příliš často obecně a pateticky. To je asi pravda. Je to farář a s touto zkušeností rád vyslovuje věty, které se druhý den objeví v novinách, jako když koncem roku navštívil Düsseldorf, kde řekl: "Lidé musí vědět, že veřejná angažovanost se vyplatí!"
Psáno pro ČRo 6
Původně ho do funkce navrhli liberálové se zelenými, později se k nim přidali křesťanští demokraté a nakonec i sociální demokraté, jen levice, tedy strana Die Linke, zůstala mimo a kandidát Gauck se s ní dokonce odmítl bavit. Proto dostal 991 z 1228 hlasů: bezmála sedmdesát procent. Proti bylo jen šestnáct procent (nejspíše těch, se kterými odmítl mluvit), ostatní se zdrželi hlasování. Zajímavý signál vyslal všem tím, že první státní návštěvu nevykonal v Bruselu, tedy v centrále Evropské unie, ale nejprve 26. března zajel do Polska jako nové středoevropské velmoci, do Bruselu se vydal až 16. dubna.
Dlouho se spekulovalo o tom, jak bude vycházet s Angelou Merkelovou, už proto, že mají tak rozdílné charaktery a také proto, že paní kancléřka byla proti tomu, aby se stal prezidentem: Liberálové a zelení ho navrhovali již při předešlé volbě. Rozdíly mezi prezidentem Gauckem a kancléřkou Merkelovou jsou zřetelné. Například časopis Cicero, který má v podtitulu Magazín pro politickou kulturu a který vydává v Německu Ringier, napsal: Prezident je vášnivým řečníkem, který má celý život přímý kontakt s publikem. Paní Kancléřka, která někdy působí jako kdyby koktala, je odtažitá a ovládá techniku moci. Přesto se ale bezmála po roce ukazuje, že tyto dvě osobnosti mohou spolu dobře vycházet. Prezident ji nevyčítá, že se snažila všemi prostředky zabránit, aby se nastěhoval do zámku Bellevue, kde sídlí hlava státu a jak tvrdí lidé z jeho okolí, nikdy o paní kancléřce nehovořil špatně. Novináři se domnívají, že je spojuje stejná zkušenost: oba žili v bývalé Německé demokratické republice a oba se začali silně angažovat až v období blížících se změn. Navíc otec paní Merkelové byl rovněž evangelický farář. A oba jsou si ještě podobní v tom, že mají skoro stejný suchý humor.
Přestože na prezidenta Gaucka je vyvíjen enormní tlak jak z politických stran, tak je zatížen velkými očekávaními ze strany obyvatelstva, nikdy se nenechal vyvést z míry. A jak před časem napsal třeba Welt am Sonntag, nikdy od doby co je v úřadě nehovořil o svém privátním životě a nedával najevo své ego. Zdá se, že nejvíc z jeho počínání jsou zklamaní liberálové a vyčítají mu, že hlasitěji nestraní Evropské unii a že hovoří příliš často obecně a pateticky. To je asi pravda. Je to farář a s touto zkušeností rád vyslovuje věty, které se druhý den objeví v novinách, jako když koncem roku navštívil Düsseldorf, kde řekl: "Lidé musí vědět, že veřejná angažovanost se vyplatí!"
Psáno pro ČRo 6