Ve středu 18. září 2013 zemřel ve 93 letech v Německu nejznámější literární teoretik, kterému tam přezdívali papež literární kritiky, Marcel Reich - Ranicki. A za jeho popularitu mohou nejen kdysi nejprestižnější noviny Frankfurter Allgemeine Zeitung, v kterých v letech 1973 až 1988 vedl fejeton, tedy kulturní rubriku, kam přivedl jako kritika i českého básníka Antonína Brouska, ale i televize, o které kdysi prohlásil, že je to slabomyslné médium, jak připomněl v nekrologu newsmagazín Der Spiegel.

Jenže později, od března 1988, vedl na druhém německém veřejnoprávním televizním kanále ZDF pořad s názvem Literární kvartet, kde spolu s dalšími třemi renomovanými kritiky besedovali nad knižními novinkami, a právě televize ho proslavila. Tento seriál se vysílal jednou měsíčně a měl 77 pokračování, byl na programu přes šest let a patřil v televizní historii mezi nejsledovanější intelektuální pořady, o kterých se bavilo celé kulturní Německo. A za tuto popularitu pořad vděčil hlavně právě Reichu - Ranickému a jeho břitkým a nekompromisním soudům, které se netýkaly jen literatury. Dodnes si pamatuji, že po té, co němečtí teroristé zavraždili nejvyššího státní zástupce Sigfrieda Bubacka, Reich Ranicki, který byl tehdy politicky spíše vlevo od středu a naopak Frankfurter Allgemeine Zeitung byl tehdy hodně konzervativní, mnohem více než dnes, napsal, že místo pana Bubacka měli raději zavraždit Friedricha Karl Frommeho, který byl tehdy vedoucí domácí rubriky v těchto novinách.

A podobně ostře se vyjadřoval i o knihách renomovaných autorů jako byl třeba román Martina Walsera Jenseits der Liebe, o kterém v roce 1976 napsal: "Triviální, špatný, mizerný román. A nevyplatí se číst ani jednu kapitolu, dokonce ani jednu větu této knihy!" Text měl název Jenseins der Literatur, což byla parafráze názvu románu a dala by se přeložit jako: Mimo literauuru nebo na druhém břehu či na druhé straně než je literatura. Ale o dva roky později zase další Walserův román Ein fliehendes Pferd, Prchající kůň, vychválil slovy: "Jeho nejzralejší, nejkrásnější a nejlepší kniha!"

Projev Reicha - Ranického byl vždy dramatický a stejně jak vřele a s plným nasazením někoho odsoudil, tak dokázal zase jiné či jindy toho samého pochválit a uvést do literární krajiny jako nezapomenutelné figury. Takhle se třeba zasloužil o přijetí i u nás velmi známého románu Plechový bubínek Güntera Grasse, s nímž se o mnoho let později nepohodl. Ale právě pro tento styl se stal mediální hvězdou, kterou zůstal prakticky až do smrti.

Marcel Reich - Ranicki se narodil v Polsku v městečku Wloclawek. V roce 1929 se jeho rodina přestěhovala do Berlína, kde absolvoval gymnázium. Jeho zájem o literaturu se projevil již ve dvanácti letech, ale již o šest let později, v roce 1940, byla jeho rodina kvůli židovskému původu deportována do varšavského ghetta, kde jeho bratr spáchal sebevraždu a jeho rodiče zahynuli v pověstné Treblince. On sám a jeho budoucí žena Teofila měli štěstí a podařilo se jim v roce 1944, těsně před tím než byli odvezeni do plynových komor, uprchnout z transportu. Poslední měsíce do září roku 1944, kdy byli osvobozeni, se ukrývali v jedné polské rodině. Od roku 1958 žil Reich - Ranicki ve Spolkové republice Německo. Paměti Marcela Reicha - Ranického s názvem Můj život, vyšly v roce 1999 a prodalo se jich milion dvě stě tisíc.

Psáno pro Český rozhlas Plus