Na tuto otázku bývalý šéf NSA, tedy Národní bezpečnostní agentury Spojených států, Michael Hayden odpověděl prohlášením, že je třeba mít na zřeteli tři fakta: "Zaprvé: USA provozuje špionáž. Zadruhé: čtvrtá věta americké ústavy, která chrání privátní sféru Američanů, není součástí žádné mezinárodní smlouvy. Zatřetí: ti kteří útočí na americkou špionáž, by se měli nejprve zeptat, co provozují jejich vlády."

Tím samozřejmě mířil hlavně na Francoise Hollanda, upozornil bývalý politický referent Sněmovny reprezentantů a novinář Marcus Pindur. Francouzský prezident totiž o americkém sbírání informací prohlásil, že je zcela neakceptovatelné, ale jak se brzy ukázalo, Francie provozuje totéž a její tajné špionážní akce nepodléhají parlamentu a ani nejsou kontrolovány justicí.

S německými protesty je to trochu složitější, protože tam nelze dvojí morálku tak snadno prokázat, jak v minulých dnech upozornil historik Josef Foschepoth, v archivech, ale lze nalézt množství smluv, které dokazují, jak ve věcech kontroly komunikace všechny německé vlády se Spojenými státy spolupracovaly. Nelze - jak napsal tento historik - žít v ráji, kde komunikace nelze kontrolovat a zároveň chtít využívat výsledky americké špionáže. To je vlastně i to, co vzkázal Washington Evropě: Tajné služby jsou nutné a legitimní. Ve Spojených státech se říká, že účel nesvětí prostředky, a proto ne všechny prostředky, které se používají k obraně státních zájmů, musí být každému po chuti. A podle současného šéfa NSA Keitha Alexandera byla to právě Amerika, která umožnila zneškodnění několika pokusů o atentáty v Evropě.

Jenže nějaké hranice přesto musí pro špionáž ve spřátelených zemích existovat, připomínají hlavně němečtí novináři a jako nepřípustný příklad uvádějí odposlechy na ambasádách členských zemí Evropské unie. V této souvislosti se proto hovoří o privilegované komunikaci, ale i tato pravidla by nejspíš dle expertů neměla být zajišťována smluvně, protože nikdo neví, kam se která země může v budoucnu posunout.

Jiná věc je, jak zacházet s ekonomickými daty, která putují přes internet a jak by se měla tato data chránit. Hlavně na toto téma se nejspíš soustředí už v těchto dnech jednání mezi Spojenými státy a Evropskou unií. A kromě toho státy jako je právě Německo a Francie se budou muset víc snažit investovat do zabezpečení svých dat a nespoléhat se jen na Spojené státy, které to samozřejmě jen uvítají. I když výsledky svých partnerů budou chtít rovněž využívat. Měla by se tedy nejspíš ve výsledku - pokud se to povede - zvýšit vzájemná důvěra i dělba práce.

Ale i v Americe se situace mění. Skupina kongresmanů navrhuje změnu zákona o sledování: měla by se změnit pravidla tzv. tajného soudu, který na tajné služby dohlíží, a měl by se zřídit institut "veřejného advokáta."

Psáno pro ČRo 6