O nepovedeném výroku Miloše Zemana
Prezident Miloš Zeman skoro přesně na den, kdy pobýval ve svém úřadě jeden rok, prohlásil: "Česká republika by si neměla hrát na velmoc a měla by myslet na svých 630 tisíc nezaměstnaných... Poněkud mě znepokojuje, že třeba investice typu Uzbekistán, ale i v dalších zemích, jsou ohroženy politikou, která si říká politika ochrany lidských práv."
Jinými slovy pan prezident říká, že politika, jako správa věcí veřejných, do které nutně patří i ochrana základních práv a svobod, je méně důležitá než ekonomika. Taková myšlenka vykazuje jisté nepřesnosti.
Budeme-li spekulovat, můžeme si snad dovolit říci, že podobné úvahy zřejmě vyplývají z toho, na což již delší dobu upozorňuje právní filozof Jiří Přibáň, že my si stát spojujeme jen s nějakým teritoriem, na němž se národ cítí bezpečně. Jenže stát je především politická organizace, ve které vládne svrchovaná moc. Jinými slovy moderní stát je především stát právní nebo-li ústavní. Myšlenka moderní státnosti je založena na tom, že stát může fungovat jen skrze zákony. A je-li součástí naší Ústavy i Listina práv a svobod, musíme ji ctít, dodržovat a hájit nejen na svém území a jen takovými postoji se právě jako stát střední velikosti můžeme cítit bezpečněji v rámci nějaké většího celku, který nás díky tomu může brát vážně. Nerespektujeme-li pravidla jako menší stát a budeme-li se chovat sobecky a utilitárně, bude se k nám chovat sobecky i společenství, ke kterému se cítíme být příslušní, což nás může ohrozit mnohem víc než kdejaký větší stát či velmoc, které nejsou tak závislé na pomoci druhých.
Respekt k malým státům je založen především na jejich respektu ke společným pravidlům a hodnotám. Proto v posledních pětadvaceti letech naše republika požívala největší respekt v zahraniční politice za prezidentování Václava Havla, jehož autorita vyplývala právě z prosazování politiky ochrany lidských práv nejen doma, ale na celém světě. Byl to přece právě on, kdo přivedl na mezinárodní scénu Dalajlámu a z otázky Tibetu učinil veřejně diskutovaný problém. Naše obchodní vztahy to nikdy dlouhodobě nenarušilo, jako příjetí Dalajlámy v Bílém době v minulých dnech nenarušilo obchodní vztahy mezi Čínou a Spojenými státy.
Nebudeme-li respektovat jako stát pravidla Evropské unie, kde se politika definuje jako politika práv, svobod a demokratických procedur, sociální spravedlnosti a vzájemné solidarity, ohrožujeme nejen 630 tisíc našich nezaměstnaných, ale budoucnost celých deseti milionů občanů naší země. Zemanův výrok lze tedy při troše shovívavosti označit pouze za nepovedený bonmot. V horším případě by nás taková politika mohla zase vzdalovat od Evropské unie a přibližovat k zemím, kde se střílí ostrými do protestujících občanů.
Psáno pro Český rozhlas Plus
Jinými slovy pan prezident říká, že politika, jako správa věcí veřejných, do které nutně patří i ochrana základních práv a svobod, je méně důležitá než ekonomika. Taková myšlenka vykazuje jisté nepřesnosti.
Budeme-li spekulovat, můžeme si snad dovolit říci, že podobné úvahy zřejmě vyplývají z toho, na což již delší dobu upozorňuje právní filozof Jiří Přibáň, že my si stát spojujeme jen s nějakým teritoriem, na němž se národ cítí bezpečně. Jenže stát je především politická organizace, ve které vládne svrchovaná moc. Jinými slovy moderní stát je především stát právní nebo-li ústavní. Myšlenka moderní státnosti je založena na tom, že stát může fungovat jen skrze zákony. A je-li součástí naší Ústavy i Listina práv a svobod, musíme ji ctít, dodržovat a hájit nejen na svém území a jen takovými postoji se právě jako stát střední velikosti můžeme cítit bezpečněji v rámci nějaké většího celku, který nás díky tomu může brát vážně. Nerespektujeme-li pravidla jako menší stát a budeme-li se chovat sobecky a utilitárně, bude se k nám chovat sobecky i společenství, ke kterému se cítíme být příslušní, což nás může ohrozit mnohem víc než kdejaký větší stát či velmoc, které nejsou tak závislé na pomoci druhých.
Respekt k malým státům je založen především na jejich respektu ke společným pravidlům a hodnotám. Proto v posledních pětadvaceti letech naše republika požívala největší respekt v zahraniční politice za prezidentování Václava Havla, jehož autorita vyplývala právě z prosazování politiky ochrany lidských práv nejen doma, ale na celém světě. Byl to přece právě on, kdo přivedl na mezinárodní scénu Dalajlámu a z otázky Tibetu učinil veřejně diskutovaný problém. Naše obchodní vztahy to nikdy dlouhodobě nenarušilo, jako příjetí Dalajlámy v Bílém době v minulých dnech nenarušilo obchodní vztahy mezi Čínou a Spojenými státy.
Nebudeme-li respektovat jako stát pravidla Evropské unie, kde se politika definuje jako politika práv, svobod a demokratických procedur, sociální spravedlnosti a vzájemné solidarity, ohrožujeme nejen 630 tisíc našich nezaměstnaných, ale budoucnost celých deseti milionů občanů naší země. Zemanův výrok lze tedy při troše shovívavosti označit pouze za nepovedený bonmot. V horším případě by nás taková politika mohla zase vzdalovat od Evropské unie a přibližovat k zemím, kde se střílí ostrými do protestujících občanů.
Psáno pro Český rozhlas Plus