V posledních týdnech není snad den, kdy se v našich i zahraničních médiích něco nedozvídáme o událostech a akcích, které připomínají Václava Havla. Od těch seriózních až po absurdně veselé. Mezi ta zásadní sdělení patří prohlášení generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna, který v Praze řekl, že "mu chybí Havlovo globální vůdcovství a moudrost." Rovněž připomněl, že Havel již ve své řeči v OSN v roce 2000 mluvil o kolektivní odpovědnosti při oslavě nového milénia.

Skoro ve stejné době bývalý americký prezident George Bush mladší představil ve své knihovně v Dallasu výstavu svých obrazů, na nichž zobrazil dvacet světových státníků: mezi nimi byl i Václav Havel.

Po USA, Irsku a Španělsku se pocty exprezidentu Václavu Havlovi prý dočká i Česká republika, hledá jen místo, kde by mohla stát. Podle posledních zpráv by to mohlo být na Maltézském náměstí. Mělo by to logiku, Havel si rád dával utajené schůzku v restauraci U Vladaře. Jde vždy o dvě židle a kulatý stůl, jehož středem prorůstá lípa a říká se tomu místo k rozjímání.

A americký prezident Barack Obama prohlásil, že Havel byl pro něj inspirací. Před časem otevřel starosta Paříže ve městě Havlovu knihovnu a tak bychom mohli pokračovat výčtem třeba ulic, které nesou v zahraničí Havlovo jméno až k těm absurdnějším nápadům. Mezi ně patří zpráva o tom, že bude natočen hollywoodský film o Václavu Havlovi. Měl by údajně Havla představit jako akčního hrdinu, který získá svaly díky práci v kotelně a vzpíráním postele ve věznici, což využije v boji s policejními obrněnci dne 17. listopadu 1989. Zpráva ovšem byla vydána naštěstí na aprila.

Odpověď na otázku, proč je o Havla skutečný zájem i po více než dvou letech od jeho smrti, najdeme nejspíš v dopisech z roku 1968 a 1969, které si tehdy vyměnil s Medou Mládkovou z Washingtonu. Ta dnes provozuje muzeum výtvarného umění v Praze v Sovových mlýnech. Dopisy zveřejnil rovněž před pár dny 7. dubna 2014 newsmagazín Respekt.

Z jejich korespondence zřetelně vyplývá, že Havel byl vždy, i těsně po sovětské okupaci v roce 1968, ochoten nést důsledky svých činů, protože to považoval za velmi důležité pro regeneraci národa. V dopisech čteme: "...zdá se mi, že když jsem se v určitých věcech angažoval, mám nést i určité následky - totiž určitá rizika, spojená s pobytem doma... přítomnost zde má určitý "sociálně-morální" význam - když budou lidi vidět, že kdekdo odjíždí, začnou rezignovat a podléhat mravnímu rozvratu a oportunismu." Právě tyto Havlovy postoje mají globální a trvalý přesah.

Psáno pro Český rozhlas Plus