V čem selhala justice v případě Jany Nagyové-Nečasové
Soudní rozhodnutí proti paní Nagyové-Nečasové může skončit i zastavením stíhání, protože zatím došlo jen k verdiktu trestním příkazem. Nejvíc zarážející je, že zneužití vojenské rozvědky je kvalifikováno jen jako přestupek a potrestání přenecháno ministru obrany. Jiní odborníci naopak vyčítají státním zástupcům v Olomouci selhání a tvrdí, že existuje důvodné podezření, že důkazy v trestním spisu zřejmě nejsou natolik třaskavé, a proto celá akce do níž bylo loni nasazeno 400 policistů byla uměle nafouknutá. Dokonce se v médiích objevily i hlasy volající po odvolání vrchního státního zástupce Ivo Ištvána.
Nejpřesněji problém této kauzy vystihl zřejmě titulek ve čtvrtečním Právu z 3. července 2014, který zněl: Nagyová podle soudu organizovala trestnou činnost, nikdo ji ale nespáchal. Za ni totiž Obvodní soud pro Prahu 1 uložil paní Nagyové-Nečasové jen roční podmínku, přesto, že organizování bývá kvalifikováno jako přitěžující okolnost. Současně ale nesdělil, kdo se měl tohoto zneužití dopustit.
Státní zástupci okamžitě proti usnesení soudkyně Heleny Králové, které se týká zpravodajců, podali stížnost k nadřízenému Městskému soudu v Praze a zároveň odpor proti verdiktu, který vyměřil roční podmíněný trest pro Nagyovou-Nečasovou, který však i někteří advokáti, kteří jinak bývají velmi přísní, považují za přiměřený. Opačně je tomu v případě zpravodajských důstojníků, kde se právníci shodují většinou v tom, že došlo k zásadnímu selhání: vojenské rozvědce může totiž zadávat úkoly jenom písemně ministr obrany, prezident nebo vláda jako celek, protože dle Ústavy rozhoduje ve sboru, a to se nestalo. Výmluva, že neměli v úmyslu trestný čin spáchat (tedy nenaplnili subjektivní stránku trestného činu) je proto irelevantní, stejně jako to, že paní Radku Nečasovou jen chránili: při kontrasledování musí být o takové činnosti dotčená osoba informovaná. To, že se zpravodajci podílejí na pošlapání práv těch občanů, pro které mají chránit demokratické zřízení, je skandální, míní bývalý policejní expert Tomáš Almer.
V případě paní Nagyové-Nečasové bude možná nařízeno řádné hlavní líčení, ale to může proběhnout nejdříve někdy v srpnu, protože soudkyně Králová má do 4. srpna dovolenou, a to ještě jen v případě, že proběhne na Městském soudu v Praze řízení s třemi rozvědčíky, protože celý spis nebude mít soudkyně k dispozici, ten musí být odeslán právě Městskému soudu v Praze. Jenže pokud Městský soud potvrdí rozhodnutí o kázeňském přestupku, žádný soud s paní Nagyovou-Nečasovou nebude, řízení bude zastaveno. Pokud soud rozhodne, že se vojáci dopustili trestného činu, bude následovat soudní jednání.
Tolik fakta, budeme-li spekulovat, zdá se, že soudkyně Králová nejspíš podlehla tlaku na rychlé řešení medializované kauzy a postavila se k tomu šalamounsky: další rozhodování nechala na jiných. Zároveň zatím zabránila veřejnému projednání trestné věci, které je klíčovým prvkem demokratické justice.
Psáno pro Český rozhlas Plus
Nejpřesněji problém této kauzy vystihl zřejmě titulek ve čtvrtečním Právu z 3. července 2014, který zněl: Nagyová podle soudu organizovala trestnou činnost, nikdo ji ale nespáchal. Za ni totiž Obvodní soud pro Prahu 1 uložil paní Nagyové-Nečasové jen roční podmínku, přesto, že organizování bývá kvalifikováno jako přitěžující okolnost. Současně ale nesdělil, kdo se měl tohoto zneužití dopustit.
Státní zástupci okamžitě proti usnesení soudkyně Heleny Králové, které se týká zpravodajců, podali stížnost k nadřízenému Městskému soudu v Praze a zároveň odpor proti verdiktu, který vyměřil roční podmíněný trest pro Nagyovou-Nečasovou, který však i někteří advokáti, kteří jinak bývají velmi přísní, považují za přiměřený. Opačně je tomu v případě zpravodajských důstojníků, kde se právníci shodují většinou v tom, že došlo k zásadnímu selhání: vojenské rozvědce může totiž zadávat úkoly jenom písemně ministr obrany, prezident nebo vláda jako celek, protože dle Ústavy rozhoduje ve sboru, a to se nestalo. Výmluva, že neměli v úmyslu trestný čin spáchat (tedy nenaplnili subjektivní stránku trestného činu) je proto irelevantní, stejně jako to, že paní Radku Nečasovou jen chránili: při kontrasledování musí být o takové činnosti dotčená osoba informovaná. To, že se zpravodajci podílejí na pošlapání práv těch občanů, pro které mají chránit demokratické zřízení, je skandální, míní bývalý policejní expert Tomáš Almer.
V případě paní Nagyové-Nečasové bude možná nařízeno řádné hlavní líčení, ale to může proběhnout nejdříve někdy v srpnu, protože soudkyně Králová má do 4. srpna dovolenou, a to ještě jen v případě, že proběhne na Městském soudu v Praze řízení s třemi rozvědčíky, protože celý spis nebude mít soudkyně k dispozici, ten musí být odeslán právě Městskému soudu v Praze. Jenže pokud Městský soud potvrdí rozhodnutí o kázeňském přestupku, žádný soud s paní Nagyovou-Nečasovou nebude, řízení bude zastaveno. Pokud soud rozhodne, že se vojáci dopustili trestného činu, bude následovat soudní jednání.
Tolik fakta, budeme-li spekulovat, zdá se, že soudkyně Králová nejspíš podlehla tlaku na rychlé řešení medializované kauzy a postavila se k tomu šalamounsky: další rozhodování nechala na jiných. Zároveň zatím zabránila veřejnému projednání trestné věci, které je klíčovým prvkem demokratické justice.
Psáno pro Český rozhlas Plus