Václav Klaus přednášel na začátku září v Hongkongu na zasedání Montpelerinské společnosti (sdružení ultraliberálních ekonomů založené v roce 1947 Fridrichem Augustem von Hayekem) a svůj příspěvek nazval: Bezstarostné otevírání se zemí vede buď k anarchii, nebo ke globálnímu vládnutí: poučení z evropské zkušenosti.

Český překlad vyšel minulý týden v Právu bez zaznamenatelné odezvy. Důvod je zřejmý: Doma projev exprezidenta nikoho nemohl překvapit, jen recykloval své staré myšlenky. Do Hongkongu nepřijel Klaus s překvapivou analýzou, ale s textem, v němž varoval tradičně před transnacionalismem, tedy vlastně zavedením evropské identity a globálním vládnutím. Jeho proslov vycházel z teze, že demokracie nemůže existovat bez silného národního státu. Tvrdil, pokud se nebudeme bránit, kosmopolité a europeisté zavedou systém, v němž nás budou ovládat úřady a soudy. A právě díky této tendenci, podle Klause, končí éra Západu. Za konec může multikulturalistické tažení proti západní civilizaci.

Klaus hlásá návrat k národním státům, tedy k uspořádání po vestfálském míru v 17. století, které se rozvinulo hlavně v XIX. století po sjednocení Německa a Itálie. A s tímto receptem přichází v době, kdy je globalizované finančnictví, obchod i zločin, a proto tato cesta by znamenala minimálně stejné ohrožení pro éru Západu, jako to, o čem hovoří. Proti nadnárodním obřím holdingům a nadnárodním zločineckým uskupením se nelze bránit jen na národní úrovni: Evropská unie potřebuje, aby obranná, bezpečnostní, obchodní a energetická politika byla společná, jinak prohraje.

Éra Západu by skutečně skončila, kdybychom ztratili schopnost bránit hodnoty, na kterých Evropa vyrostla a ke kterým jsme se po roce 1989 zase přihlásili, a kdybychom je odmítali hájit v celém evropském prostoru.

Evropská administrativa učinila jistě řadu chyb, v tom má Klaus pravdu, takže zřejmě některé kompetence se budou muset vrátit na národní úroveň, ale jiné naopak se budou muset důsledněji předat do Bruselu, jinak se Evropa v globální společnosti ztratí.

Už americký filozof Richard Rorty upozorňoval, že se musíme snažit porozumět světu při všech jeho protikladech a paradoxech a jen tak je možné navrhovat nějaká řešení, která mají šanci na realizaci. To, co Klaus předvádí, je zjednodušený ideologický obraz světa, protože si z něj vybírá jen ta fakta, která se mu hodí do předem připravené konstrukce.

Posláním mudrce je vytvářet řád, říkal již Tomáš Akvinský. Přičemž řád je to, co reguluje rovnováhu možností a nároků, a tomu se Klaus vyhnul.