I tak by se dala bez nadsázky nazvat reakce syna paní Gorbaněvské a dvou dalších spoludemonstrantů na Rudém náměstí v Moskvě ze srpna 1968 Viktora Fajnberga a Pavla Litvinova na její posmrtné vyznamenání z rukou Miloše Zemana na pražském Hradě. Taková událost není běžná, a proto stojí za komentář.

Jaroslav Gorbaněvskij na tiskové konferenci minulý týden v Praze prohlásil: "Jestliže si prezident Miloš Zeman přeje, aby bylo Rusko demokratické, musí Moskvu vyzvat, aby propustila politické vězně." Zároveň Gorbaněvskij přiznal, že zvažoval, zda z rukou Zemana má vyznamenání pro svou matku přijmout. Nakonec se ale rozhodl, že ano, protože Zeman je podle něj jen nástrojem vztahů mezi Českem a Ruskem a dodal: "Živí lidé jsou nepohodlní, mohou pronést naprosto neočekávané věci, proto jeho matka nedostala vyznamenání ještě za svého života."

Tuto jeho tezi potvrzuje fakt, že Zeman na rozdíl od slovenského prezidenta Andreje Kiska nevyznamenal dva žijící účastníky zmíněné demonstrace: Viktora Fajnberga a Pavla Litvinova, kteří odmítli Zemanovo pozvání zúčastnit se slavnostního ceremoniálu s odůvodněním: "Nedávná vystoupení Miloše Zemana ke špatně zamaskované agresi Vladimíra Putina proti Ukrajině jsou neslučitelná s heslem 'Za vaši a naši svobodu', které Nataša přinesla na Rudé náměstí 25. srpna 1968." Fajnberg dodal: "Já myslím, že když prezident republiky označuje za svého blízkého přítele Sergeje Lavrova a přitom dává vyznamenání Natalji Gorbaněvské, tak je to její obrovská urážka.“

Na tuto prezidentovu dvojakost upozorňovala u nás několik politiků i řada komentátorů, málo se ale analyzovaly důsledky takového jednání pro Českou republiku. Jak známo výsadní postavení mezi charismaty zaujímá dar rozlišování. Ostatní charismata jsou na něm závislá. Bez rozlišení mezi několika druhy dobra a toho od koho pozvání, dar či vyznamenání člověk přijímá, dotyčný neví, která pozvání, dary či vyznamenání jsou skutečná, které medaile jsou falsifikáty, s nimiž darující sleduje svou vlastní, začasté nečistou hru. A to platí i tehdy, když mezi vyznamenanými jsou slovutné a čestné ženy a muži: Takový dárce je nechce odměnit, ale chce si přivlastnit jejich věhlas, za který pak schovává své intriky a kterými krášlí vyznamenání těch, kteří si je vysloužili jen jako jeho slouhové a adorátoři. A ten, kdo na jeviště, kde se ta komedie hraje, dobrovolně vstoupí, ztrácí sám sebe: vzdává se schopnosti rozlišování duchů. Dějiny si obě selhání pamatují, aby nám připomněly, že morálka je neslýchaně obtížné umění možného. Proto pan Gorbaněvskij váhal, jestli má vyznamenání pro matku přijmout a pánové Litvinov s Fajnbergem tam nedorazili. "Každý člověk touží po tom, aby si zachoval svou jedinečnost a nezměnil se do podoby někoho jiného, " řekl Fajnberg. To se panu prezidentovi nepodařilo, i když pochopil, že být nevypočitatelný znamená být silný. Tento efekt ale funguje jen tehdy, když je spojen se strachem.

Psáno pro Český rozhlas Plus