Kdyby Miloslav Šimek v únoru 2004 nezemřel, dožil by se býval 7. března 75 let. Nejslavnější dobu prožil na jevišti Semaforu v šedesátých letech, kde deset let účinkoval s Jiřím Grossmannem.

Když jsme spolu pracovali v létě roku 1973 na knize Šimek, Grossmann Návštěvní dny pro nakladatelství Albatros, vzpomínali jsme na jejich začátky v roce 1960. Původně totiž spolupracoval s Vladimírem Bystrovem, s kterým napsal kabaret Polotrapno. V divadelní partě byl s nimi ještě student Petr Zuna, pozdější rektor ČVUT.

Šimek mi tenkrát řekl: "Vzpomínám si jako dneska, že jsme seděli jednoho odpoledne v klubovně ČSM, na strojní fakultě, kde Zuna studoval, když někdo zaklepal a do místnosti vstoupili dva chlapci. První lehce nazrzlý s tváří Fernandela, v modrém kabátě. To byl Jiří Grossmann. Přišli nám oznámit, že mají na stavební fakultě dixielandovou skupinu Dixieparty a že jsou ochotní s námi hrát."

S prvním pásmem vystoupili v klubu Olympik, což je tam, kde dnes sídlí divadlo Ypsilon, a v divadle Sluníčko, v bývalém Dětském domě na rohu ulice Havířské a Na Příkopě. Druhý pořad s názvem V tomhle teta nehraje už napsali spolu a vystupoval s nimi dnešní biochemik Tomáš Pačes, který četl své povídky.

Všechny spojoval společný humor a velká vnitřní energie, kterou pak uplatnili různě. Z pánů Zuny a Pačese se stali slovutní profesoři a akademičtí funkcionáři, z Šimka a Grossmana komici, kteří svého času překonali v popularitě i Suchého a Šlitra, do jejichž divadla přešli s programem Návštěvní dny. Na jeviště si zvali hosty. V Semaforu dostalo jejich představení v režii Jána Roháče vybroušenější styl a jako hosté se tam objevili lidé, s kterými si tato dvojice chtěla vždycky poznat: Waldemar Matuška, Eva Pilarová, Karel Gott či Miroslav Horníček.

Celkem Šimek s Grossmannem napsali asi sedmdesát povídek a více než deset her a sedm návštěvních dnů pro televizi a jejich pokračování Show dva tři Š + G. Dva z těch pořadů se vysílaly, třetí, vzhledem k nemoci Jiřího Grossmanna, už zůstal v archivu.

Po smrti Jiřího Grossmanna spolupracoval Šimek nejprve s Pavlem Bobkem a když jsem ho seznámil s Luďkem Sobotou, který tehdy hrál v Liberci v Ypsilonce, začali psát i hrát spolu. Později k nim přibyl ještě Petr Nárožný. A když Nárožný odešel do Činoherního klubu a Sobota se osamostatnil, pokračoval Šimek s Jiřím Krampolem.

Po listopadu 1989 Šimek ze Semaforu odešel a založil na Václavském náměstí v Paláci Jalta Divadlo Jiřího Grossmanna, v němž účinkoval se Zuzanou Bubílkovou: etablovali se politickou satirou hlavně v televizi, kde se jejich pořad jmenoval S politiky netančím. Hrál skoro až do své smrti a zemřel na stejnou chorobu jako jeho první partner: na leukemii. Politická satira tu od té doby zřetelně chybí.