Teprve v pondělí 28. prosince se dostala na veřejnost zpráva, že dne 20. prosince 2015 zemřel v devětaosmdesáti letech v prostějovské nemocnici potomek starého šlechtického rodu JUDr. Richard Moritz hrabě von Belcredi. V posledních letech žil na restituovaném zámku v Brodku u Prostějova.

Narodil se v roce 1926 v Brně - Líšni, kde jeho rodina vlastnila rovněž zámek a velké hospodářství. Rok po komunistickém puči v roce 1949, po konfiskaci rodinného majetku a jeho vyloučení ze studia, emigroval za rodinou, která již od února 1948 žila ve Vídni. V Německu současně studoval a pracoval do roku 1983 v redakci Svobodné Evropy v Mnichově. Po odchodu z této stanice byl jednatelem společenství Opus bonum, které mimo jiné spolu s opatem Opaskem, Pavlem Tigridem a dalšími pořádalo v Německu, ve Frankenu, kulturní kolokvia.

Po roce 1989 se vrátil do Československa a když mu Václav Havel nabídl v roce 1994 post velvyslance ve Švýcarsku, vykonával ho po jedno služební období. Z diplomatické služby se zase vrátil do Brodku a staral se o restituovaný majetek.

Belcrediové, kteří mají v erbu orlici a dva lvy, pocházejí původně z italské Lombardie a jejich rodokmen lze sledovat od roku 1353. Od 18. století sídlili na Moravě, kde vlastnili panství v Jimravě, kde původní tvrz přestavěli na zámek. Vzhledem k tomu, že tato původně patricijská rodina žila na venkově, naučila se jako řada dalších podobných rodin brzy česky a splynula s národní pospolitostí. A právě tato část české šlechty prokázala i v krizových dnech v letech 1938 a 1939, kdy podepsala prohlášení proti okleštění českého území adresované prezidentu Benešovi a druhé, které bylo určeno prezidentu Háchovi, na čí straně stojí.

Poslední věta druhého dopisu, který sepsal otec Karla Schwarzenberga, ze září 1939, zní: Chceme se vždy a za všech okolností hlásit k českému národu.

Připomínám to hlavně proto, že i Richard Belcredi se za ministra vnitra Grosse nevyhnul šikaně: ministerstvo tehdy nabádalo úřady k prověřování restitucí hraběte Richarda Belcrediho, přesto, že jeho otec Karel Belcredi se podepsal pod oba citované dopisy a tudíž jeho postoje jsou lehce dohledatelné a zasvěcenější veřejnosti doma i v Evropě dobře známé. Jeho děda, který se jmenoval taky Richard a byl svého času rakouský ministerský předseda a později prezident nejvyššího správního soudu, prosadil v Čechách povinnou výuku češtiny, pokusil se o federalizaci Rakouska-Uherska a po rakousko-pruské válce v roce 1866, jako odpůrce dualismu, tedy znevýhodnění Čech, byl nucen odstoupit.

Zádušní mše za Richrada Belcrediho se uskuteční v kostele v Brodku u Prostějova 2. ledna v 13,00 a 9. ledna 2016 v 11,00 ve farním kostele ve Vallandu v Rakousku, kde bude rovněž uložen v rodinné hrobce.

(Psáno pro ČRo Plus)