Studenti Jiří Voskovec a Jan Werich se poprvé jako herci objevili na jevišti před devadesáti lety: 8. února 1926 v Molierově hře Cirkus Dandin. A v sobotu 6. února před 111 lety se narodil Werich.

Zmíněné představení pořádala avantgardní umělecká skupina Devětsil, kterou založili Teige, Seifert, Vančura a Hoffmeister. Hra byla uvedena v dřevěném a tehdy jen rok starém divadélku Na Slupi, které stálo do roku 1975 v Praze za dnešním Ministerstvem spravedlnosti naproti nemocnici sv. Alžběty.

První samostatnou hru Vest pocket revue psali Voskovec s Werichem po kavárnách a u Voskovců na Sázavě. Premiéru měla 19. dubna 1927 v Umělecké besedě na Malé Straně. A téhož roku s klavírními improvizacemi vystoupil na stejném jevišti i Jaroslav ježek, který lidi bavil tím, že mu diváci poslali na papírku napsaných několik slov a on jim na závěr vystoupení zazpíval text, v němž tato slova zazněla a který zhudebnil. Brzy na to se přidal k Voskovcovi a Werichovi a muziku skládal hlavně pro ně. V první jejich hře šlo spíše o recesi a oslavu humoru, s reprízami Vest pocket revue tehdy nikdo nepočítal. Nakonec se toto představení hrálo asi 250krát, oficiální údaje se rozcházejí. Pod hlavičkou Osvobozeného divadla se představení hrálo poprvé 28. května téhož roku.

Slavné forbíny, s kterými po válce pokračoval Jan Werich i s Miroslavem Horníčkem, vznikly hned při premiéře Vest pocket revue a zrodily se ze zádrhelu ve výpravě. Při představení měla být rychlá proměna scény, kulisáci ji nestihli, přetrhly se provázky, na kterých kulisy visely, a proto je z nouze, aby lidé nemuseli dlouho čekat, vystrčili před oponu a řekli jim: něco povídejte. Oba klauni s tím ale neměli problém, protože podobnými výstupy se bavili i v soukromí: Werich například zazvonil u Voskovců v domě v Ostrovní 3, Voskovec přišel otevřít a zeptal se: Co si přejete? Werich na to: Vy jste pan Voskovec? On odpověděl: Ano! Werich na to: Přišel jsem se podívat na tu hrobku, co nabízíte inzertem... Z této scénky vznikla písnička Kupuju hrobku, prodávám hrobku, která poprvé zazněla v jejich první hře. Bez této přípravy by první předscénu nezvládli a neměla by takový ohlas.

Původně ale Voskovec s Werichem divadlo dělat nechtěli, mysleli si, že je pasé a chtěli se věnovat filmu. Ale jak později poznamenal Werich: Divadlo si přišlo pro nás samo. Oba opustili studium práv a zbytek života se věnovali herectví a psaní. Od roku 1930 až do roku 1938 s malými přestávkami hráli v sále paláce U Nováků, kde dnes sídlí divadlo ABC. Celkem spolu napsali 28 her a filmových scénářů.

V roce 1938, těsně před premiérou nové komedie Hlava proti mihuli, dne 9. listopadu 1938, jim byla po protestech německého velvyslanectví, výnosem Zemského úřadu, odňata divadelní koncese. V lednu 1939 oba odcestovali do Francie a odtud do Spojených států, kde setrvali až do konce války. Hráli divadlo na Broadway a pro BBC natáčeli skeče a písničky pod názvem Černé čtvrthodinky, které se vysílaly do okupovaného Československa. Jan Werich zemřel v roce 1980 v Praze a Jiří Voskovec, který v roce 1948 zase republiku opustil, o rok později v Kalifornii.

(Psáno pro ČRo Plus)