Jak jsme se koncem minulého týdne mohli dočíst z oficiálního prohlášení, cituji: "Výročí února 1948 přináší každoročně příležitost k oživení dlouhodobé kampaně, jejímž úkolem je vnutit široké veřejnosti minimálně nepřesnou interpretaci tehdejších událostí." Tato věta však nepochází z úst nějakého demokratického politika, ale naopak od místopředsedy Komunistické strany Čech a Moravy.

Jsou to ale právě komunisté, kteří 68 let se snaží zmanipulovat výklad dějin a popírat, že šlo o mocenský puč. Tentokrát komunisté zdůrazňují, že nemohlo jít o puč, protože se na změnách podílely široké vrstvy občanů. Stejný argument ale používal i Hitler a jeho strana NSDAP, tedy Národně socialistická německá dělnická strana.

Hitler a nacisté měli k dispozici ozbrojené oddíly SA jako Gottwald a komunisté měli Lidové milice. Obě strany se snažily nezákonnými prostředky nejprve ovládnout policii, sdělovací prostředky a armádu a pronásledovaly opozici. Němečtí národní socialisté hlavně sociální demokraty a komunisty a českoslovenští komunisté, tedy internacionální socialisté, zase národní socialisty, sociální demokraty a lidovce, když před tím již zakázali nejsilnější stranu agrární, národní demokraty a živnostníky, které volilo naposled přes polovinu obyvatelstva.

Když ministr vnitra Václav Nosek na snahu vyšetřovat některé provokace komunistů odpověděl přesuny ve velitelském sboru Bezpečnosti, které měly komunistům zajistit úplnou kontrolu hlavního města, dne 13. února vláda rozhodla, aby realizace ministrových rozkazů byla zastavena. Nosek se odmítl rozhodnutí vlády podřídit, a proto 20. února oznámilo na protest dvanáct nekomunistických ministrů demisi. Nemocný prezident nevyužil své ústavní pravomoci: nejmenoval úřednickou vládu a nevypsal volby, v kterých by komunisté s velkou pravděpodobností - po té, co prováděli - nemohli vyhrát. To komunisté věděli a po demonstraci síly donutili prezidenta, aby demisi přijal a doplnil vládu svými kandidáty. Ve společnosti zavládl strach a začala likvidace opozice. V Československu se opakovalo to, co udělal Hitler s opozicí v Německu: Začalo zatýkání a lidé odcházeli do emigrace. Společnost, která byla oslabená o podnikatelské německé a židovské elity, ovládl strach.

Americký velvyslanec v Československu Laurenc Steinhardt dne 30. dubna 1948 poslal do Washingtonu následující tajnou depeši:

"Emigrační vlny opakovaně odsávaly z (ČR) výkvět obyvatelstva, v zemi zůstávali drobní rolníci a řemeslníci. Ti, jak se zdá, nebyli nikdy ve chvíli krize schopni prokázat pevnost, odvahu a ušlechtilé vlastnosti, ale raději se skláněli před politickými bouřemi, které v zemi zuřily. Tito lidé vždy dávali přednost přežití bez zbytečného boje před bojem za svobodu.... Jsou mnohem zdatnější v opozici, než když jsou sami u vlády a čelí problémům výstavby a uplatňování pozitivní moci, se kterou měli v moderní době jen dvacetiletou zkušenost."

A my můžeme dodat, že ani za dalších pětadvacet let jsme se právě kvůli komunistům z jejich čtyřicetiletého poškozování duší nedokázali vzpamatovat.

(Psáno pro ČRo Plus)