Böhmermann versus Erdogan: Má satira hranice?
V pátek 15. dubna 2016 dala německá vláda souhlas k trestnímu stíhání pětatřicetiletého komika Böhmermanna podle paragrafu 103 za urážku hlavy cizího státu. Ten ve svém satirickém pořadu, odvysílaném den před aprílem na veřejnoprávním kanálu ZDF, zesměšnil tureckého prezidenta Erdogana.
A to je přesně to, co si tento komik přál: kvůli tomu, jak sám řekl, urážlivou kritiku do svého pořadu Neo Magazin Royale zařadil poté, co se v Německu začalo diskutovat o podobné mnohem mírnějším textu, který odvysílala televize Nord Deutsche Rundfunk v pořadu extra3. Tehdy poprvé padla otázka: Má satira hranice? Podle německé Ústavy a jejího článku 5 je totiž zaručena nejen svoboda slova, ale i svoboda uměleckého projevu a pan Böhmermann chtěl, aby jednou provždy bylo na tuto otázku odpovězeno stejně jako Ústavní soud v roce 1964 jasně odpověděl po tzv. Spiegel aféře, na otázku: Co může novinář zveřejnit? Nález konstatoval, že novinář, i když zveřejní utajené papíry, nemůže být stíhán pro vlastizradu, pokud tak činí ve veřejném zájmu. To nakonec uznal i kancléř Adenauer, který musel kvůli tomu odstoupit.
Böhmermann, jehož otec byl policejní úředník, se brzy začal živit jako komik a satirik v brémském rozhlase a vždy se pohyboval na hranici: testoval, kam až může jít. Ve známost vešel v roce 2005, když pro stanici WDR vymyslel pořad Lukas Tagebuch, tedy Lukasův deník, parodii na fotbalistu Lukase Podolského, který kvůli tomu stanici žaloval, soud mu ale nevyhověl. Böhmermann je i autorem rčení: Fotbal je jako šachy, jen bez figurek. Tento výrok byl v roce 2008 zvolen Německou akademií pro fotbalovou kulturu rčením roku. Jeho pořad TV Helden na stanici RTL obdržel v roce 2009 v kategorii nejlepší komediální vysílání hlavní cenu. A prestižní cenu Grimme-Preis dostal v loňském roce za konfrontaci s videem, na němž ukázal spolu s Günter Jauchem tehdejšího řeckého ministra financí Yanise Varoufakise na videu bez vztyčeného prostředníčku, ministr pak tvrdil nadšeně, že je to důkaz, že prst nevztyčil. Jenže ve skutečnosti, jak se posléze ukázalo, ho v souvislosti s EU ukázal a Böhmermann nahrávku zmanipuloval, aby ho usvědčil ze lži.
Jak známo, kromě zmíněného trestního oznámení turecký prezident podal na satirika občanskoprávní žalobu a dle médií hodlá podat i předběžné opatření, které by zakázalo urážlivý song šířit. Sám Böhmermann ohlásil, že na čas nebude v televizi vystupovat a po výhrůžkách ze strany Turků je pod policejní ochranou. Německá vláda poslala prezidentu Erdoganovi jasný vzkaz: Stát je demokratickým státem jen na základě svých zákonů, vláda ani veřejné mínění - dvě třetiny občanů jsou proti jeho odsouzení - nemůže o něčí vině rozhodovat: od toho jsou státní zástupci a soud. Navíc slíbila, že zákon, který v německém právním řádu zůstal z doby císařství, bude od příštího volebního období v roce 2018 odstraněn. Tím taky naznačila, že praktiky, které Erdogan předvádí, jsou v EU, kam by rádo Turecko vstoupilo, nepřijatelné.
(Psáno pro ČRo Plus)
A to je přesně to, co si tento komik přál: kvůli tomu, jak sám řekl, urážlivou kritiku do svého pořadu Neo Magazin Royale zařadil poté, co se v Německu začalo diskutovat o podobné mnohem mírnějším textu, který odvysílala televize Nord Deutsche Rundfunk v pořadu extra3. Tehdy poprvé padla otázka: Má satira hranice? Podle německé Ústavy a jejího článku 5 je totiž zaručena nejen svoboda slova, ale i svoboda uměleckého projevu a pan Böhmermann chtěl, aby jednou provždy bylo na tuto otázku odpovězeno stejně jako Ústavní soud v roce 1964 jasně odpověděl po tzv. Spiegel aféře, na otázku: Co může novinář zveřejnit? Nález konstatoval, že novinář, i když zveřejní utajené papíry, nemůže být stíhán pro vlastizradu, pokud tak činí ve veřejném zájmu. To nakonec uznal i kancléř Adenauer, který musel kvůli tomu odstoupit.
Böhmermann, jehož otec byl policejní úředník, se brzy začal živit jako komik a satirik v brémském rozhlase a vždy se pohyboval na hranici: testoval, kam až může jít. Ve známost vešel v roce 2005, když pro stanici WDR vymyslel pořad Lukas Tagebuch, tedy Lukasův deník, parodii na fotbalistu Lukase Podolského, který kvůli tomu stanici žaloval, soud mu ale nevyhověl. Böhmermann je i autorem rčení: Fotbal je jako šachy, jen bez figurek. Tento výrok byl v roce 2008 zvolen Německou akademií pro fotbalovou kulturu rčením roku. Jeho pořad TV Helden na stanici RTL obdržel v roce 2009 v kategorii nejlepší komediální vysílání hlavní cenu. A prestižní cenu Grimme-Preis dostal v loňském roce za konfrontaci s videem, na němž ukázal spolu s Günter Jauchem tehdejšího řeckého ministra financí Yanise Varoufakise na videu bez vztyčeného prostředníčku, ministr pak tvrdil nadšeně, že je to důkaz, že prst nevztyčil. Jenže ve skutečnosti, jak se posléze ukázalo, ho v souvislosti s EU ukázal a Böhmermann nahrávku zmanipuloval, aby ho usvědčil ze lži.
Jak známo, kromě zmíněného trestního oznámení turecký prezident podal na satirika občanskoprávní žalobu a dle médií hodlá podat i předběžné opatření, které by zakázalo urážlivý song šířit. Sám Böhmermann ohlásil, že na čas nebude v televizi vystupovat a po výhrůžkách ze strany Turků je pod policejní ochranou. Německá vláda poslala prezidentu Erdoganovi jasný vzkaz: Stát je demokratickým státem jen na základě svých zákonů, vláda ani veřejné mínění - dvě třetiny občanů jsou proti jeho odsouzení - nemůže o něčí vině rozhodovat: od toho jsou státní zástupci a soud. Navíc slíbila, že zákon, který v německém právním řádu zůstal z doby císařství, bude od příštího volebního období v roce 2018 odstraněn. Tím taky naznačila, že praktiky, které Erdogan předvádí, jsou v EU, kam by rádo Turecko vstoupilo, nepřijatelné.
(Psáno pro ČRo Plus)