Podíváme-li se na oficiální tabulku Evropské unie, která loni měřila životní úroveň jednotlivých zemí, zjistíme, že nejlépe je na tom Lucembursko, kde hrubý domácí produkt na hlavu tvořilo 264 procent průměru EU, a následují státy, které se již tak moc neliší, mimo jiné Rakousko, Nizozemsko a Německo, jejichž HDP činí 129, 127 respektive124 procent průměru.

Dodejme jen pro srovnání, že my jsme na 80 procentech průměru EU a ze starých zemí je na tom hůř jen Řecko a Portugalsko.

Jenže pak existují i jiná kritéria, například kolik dětí žije jen ze sociální podpory rodičů. Čísla, která uvedu, jsou z Německa z posledního května letošního roku. Tam z podpory Hartz IV., která platí od začátku roku 2005, žije dohromady 1,54 milionu dětí do patnácti let, což je o asi 30 000 dětí více než v roce 2015. V Berlíně a Brémách to je dokonce každé třetí dítě, což je 31 a půl procenta ze všech dětí. V průměru v Německu z podpory žije každé sedmé dítě, a to přesto, že Německo je ekonomickou lokomotivou Evropy. Tyto údaje zveřejnila ve středu agentura dpa.

Rozdíly v jednotlivých zemích jsou ale velké: v Sasku-Anhaltsku žije z podpory skoro 22 procent dětí, v Hamburku asi 20 procent, a nejméně v Bavorsku, kde je to jen 6 a půl procenta. Obecně lze říci, že v zemích bývalé Německé demokratické republiky je to něco přes 20 procent a v tzv. západním Německu je to 13 procent.

Samozřejmě, že v této souvislosti nelze hovořit o chudobě dětí, ale o zlé situaci jejich rodičů, protože jejich situace má velký vliv na výchovu a zvyky dětí, jejichž rodiče nechodí do práce a tráví většinu času, jak ukazují průzkumy, jen u televize. To je důvod, proč opozice naléhá na vládní koalici, aby situaci řešila: statistiky ukazují na vzrůstající trend.

Detailní zprávu o chudobě dětí v Německu vypracoval na začátku letošního roku hospodářský a sociálně-vědecký institut Nadace Hanse Böcklera. Podle jeho studie je situace ještě horší: v tu dobu v Německu žilo 19 procent, tedy 2,47 milionů chlapců a dívek v rodinách, jejichž příjmy byly tak nízké, že je lze považovat za chudé či ohrožené chudobou.

Další zpráva ze začátku letošního roku uvádí, že pouze 62 jedinců z naší planety vlastní to samé bohatství jako 3,6 miliardy lidí ze spodní polovičky celé planety – a tato statistika je o to víc alarmující, když uvážíme, že ještě v roce 2010 tu samou polovičku bohatství drželo 388 lidí.

Všechna tato čísla jsou varovná hlavně proto, že ukazují na závažnější problém, totiž že nůžky mezi bohatými a chudými se nepřiměřeně rozvírají i ve státech s tzv. sociálně-tržní ekonomikou, což by mohlo vést v blízké budoucnosti k sociálním nepokojům. To je hlavní důvod, proč se tím bude muset i v Německu vláda vážně zabývat.

(Psáno pro ČRo Plus)