Největší veletrh na světě zavřel své brány v neděli
V neděli skončil ve Frankfurtu nad Mohanem 68. knižní veletrh, i když přesnější by bylo říci, že to číslo platí, jen počítáme-li poválečné veletrhy. Ve skutečnosti, jak Němci rádi zdůrazňují, se v tomto městě první veletrh či spíše výstava konala již před 500 lety těsně po té, co Johannes Gutenberg vynalezl tisk: vymysleli ji tiskaři Fust, Schöffer a Henckis.
Letošního ročníku se účastnilo 7100 vystavovatelů ze stovky zemí. A podle nedělního odhadu tam bylo asi 275 000 návštěvníků. A i tentokrát je nabídka zase širší: už dávno nejde jen o papírové knihy, ale vystavuje se i to, čemu se v poslední době ve světě říká content všeho druhu: můžete vidět i scénáře, knižní předlohy či šablony, počítačové hry a další digitální produkty.
Úplnou novinkou tohoto ročníku je výstava s mottem Arts +, na které se prezentují i velká muzea jako například MoMa z New Yorku. Tuto část otevřela současná malířská multimediální hvězda David Hockney. Hlavními hosty letošního ročníku byli Holanďané a Belgičané. A tzv. Mírovou cenu německých knihkupců, která bývá udělena den před zahájením veletrhu, letos dostala 49letá publicistka Carolin Emcke za přínos celospolečenskému dialogu. Připomeňme, že v roce 1989 tuto cenu dostal i Václav Havel, kterému byla letos věnována česká expozice.
Kromě oficiálních událostí, které na pár minut dělají na veletrhu z autorů hvězdy, se ale vedly v kuloárech i v médiích mnohem zajímavější diskuse, které připomínaly, že situace se v posledních letech v Evropě pro autory tak zhoršila, že už ani autoři bestsellerů se psaním neuživí, a proto někteří z nich se živí pokleslými žánry, a tím se z naší civilizace vytrácí umění románu, které má demaskovat dobové tance a falešné ornamenty politiky.
Konkrétně německy mluvící knižní trh, který má asi 100 milionů občanů, produkuje ročně 90 000 knih a z nich 15 000 tvoří beletrie. Jenže průměrný německy čtoucí občan přečte za rok sedm nebo osm knih, a protože většina z těchto titulů se nerecenzuje, těžko se o nich někde dozví, i když mohou některé z nich být velmi dobré. Proto v průměru se každé nové beletristické knihy během tří let prodá jen 3000 výtisků a z nich má nový autor honorář ve výši 6 až 12 procent z prodaného výtisku. Přičemž průměrná cena se pohybuje kolem 13,40 eur a za posledních 15 let se zvedla jen o 1,22 eur. Za bestseller je označována kniha, které se prodá víc než 100 tisíc výtisků, a to se podaří málokomu a i pak z honoráře, který po zdanění se pohybuje většinou kolem 90 000 eur, takový autor musí žít několik let, než napíše další knihu.
Závěr, který z toho plyne, je zřejmý: psaní již není povolání, ale vášeň. Otázka je, jestli se s tím spokojíme a jestli je nám jasné, o co budeme chudší.
(Psáno pro ČRo Plus)
Letošního ročníku se účastnilo 7100 vystavovatelů ze stovky zemí. A podle nedělního odhadu tam bylo asi 275 000 návštěvníků. A i tentokrát je nabídka zase širší: už dávno nejde jen o papírové knihy, ale vystavuje se i to, čemu se v poslední době ve světě říká content všeho druhu: můžete vidět i scénáře, knižní předlohy či šablony, počítačové hry a další digitální produkty.
Úplnou novinkou tohoto ročníku je výstava s mottem Arts +, na které se prezentují i velká muzea jako například MoMa z New Yorku. Tuto část otevřela současná malířská multimediální hvězda David Hockney. Hlavními hosty letošního ročníku byli Holanďané a Belgičané. A tzv. Mírovou cenu německých knihkupců, která bývá udělena den před zahájením veletrhu, letos dostala 49letá publicistka Carolin Emcke za přínos celospolečenskému dialogu. Připomeňme, že v roce 1989 tuto cenu dostal i Václav Havel, kterému byla letos věnována česká expozice.
Kromě oficiálních událostí, které na pár minut dělají na veletrhu z autorů hvězdy, se ale vedly v kuloárech i v médiích mnohem zajímavější diskuse, které připomínaly, že situace se v posledních letech v Evropě pro autory tak zhoršila, že už ani autoři bestsellerů se psaním neuživí, a proto někteří z nich se živí pokleslými žánry, a tím se z naší civilizace vytrácí umění románu, které má demaskovat dobové tance a falešné ornamenty politiky.
Konkrétně německy mluvící knižní trh, který má asi 100 milionů občanů, produkuje ročně 90 000 knih a z nich 15 000 tvoří beletrie. Jenže průměrný německy čtoucí občan přečte za rok sedm nebo osm knih, a protože většina z těchto titulů se nerecenzuje, těžko se o nich někde dozví, i když mohou některé z nich být velmi dobré. Proto v průměru se každé nové beletristické knihy během tří let prodá jen 3000 výtisků a z nich má nový autor honorář ve výši 6 až 12 procent z prodaného výtisku. Přičemž průměrná cena se pohybuje kolem 13,40 eur a za posledních 15 let se zvedla jen o 1,22 eur. Za bestseller je označována kniha, které se prodá víc než 100 tisíc výtisků, a to se podaří málokomu a i pak z honoráře, který po zdanění se pohybuje většinou kolem 90 000 eur, takový autor musí žít několik let, než napíše další knihu.
Závěr, který z toho plyne, je zřejmý: psaní již není povolání, ale vášeň. Otázka je, jestli se s tím spokojíme a jestli je nám jasné, o co budeme chudší.
(Psáno pro ČRo Plus)