"Kdybychom chtěli pojmenovat současný stav naší civilizace jedním slovem, bylo by to přetížení. Svět se otřásá, přes řadu oblastí jsme ztratili kontrolu. Vlády nejsou schopné ochránit hranice svých zemí, stejně jako banky ztratily kontrolu nad svými bilancemi a obchodní lídři zase nemají cit pro měřítko a potřeby střední vrstvy. I války, které vede západ, nepřinášejí mír, ale pouze nové emigranty." Napsal politolog a novinář Gabor Steingart ve své nové knize Weltbeben, tedy Světové zemětřesení.

Tento autor upozorňuje hlavně na to, že nové elity se za této situace snaží běžné občany chránit před velkým zatížením, které je způsobeno příliš řízenou hyperkomplexitou. Lidé, kteří nepatří k politické elitě, by podle nich neměli vědět, jak to ve světě skutečně chodí. Proto už neříkají pravdu, ale jen vyprávějí příběhy. Jenže tito politici to nedělají kvůli tomu, aby občany chránili, ale hlavně kvůli svému prospěchu. Díky tomu ztrácejí obecný respekt, otevírají prostor protestním stranám a potvrzují v důsledku to, co stojí v učebnicích sociologie, že k udržení své moci používají nátlaku, korupci a manipulaci. Vlastně jim nejde o pravdu, ale pouze o jiné vnímání skutečnosti. Díky tomu se ta ošklivá stránka politiky stala normalitou. Už se za ní skoro nikdo z politiků ani nestydí. "Cílovým objektem politiků není naše hlava, ale pouze naše břicho," píše autor. Místo faktů, teorií a historických skutečností zaplňují veřejný prostor převážně emoce. A protože emoce cítíme dříve, než si něco myslíme, takoví politici vyhrávají: proto vyhrál ve Spojených státech Donald Trump.

Putinovo Rusko jde ještě dál a pracuje s modelem, který sociologové nazývají pohodlný relativismus. Jejich heslem by mohl být slogan: Všechny zprávy jsou vymyšlené, vždyť je to všechno jen taková hra jak napsal anglický politolog a sociolog Peter Pomerantsev v knize Nic není pravda a všechno je možné. Po obsazení čečenskými teroristy divadla Nord Ost, kde zahynulo bezmála v přímém přenosu spoustu nevinných lidí, se ruská televize zásadně změnila: Už nevysílá nic, co by nebylo předem připravené, schválené a domyšlené do důsledku. Už nejde o to mít pravdu, ale naopak vnést do hlav občanů v celé naší civilizaci představu, že pravda neexistuje. Západ není v ruských médiích kritizován převážně z pozic konkurenčního systému, protože takový systém Rusko nemá, ale spíše je vše postaveno na tom, vplížit se do západního slovníku a posmívat se mu zevnitř. Jak ukazuje Russia Today, politika podle nich musí působit jako film, nesmí mýt nudná jako dřív, a to má úspěch. Zbanalizovanou postmodernu dotáhli do absurdity. Jejich příběhy nemusejí mít s realitou vůbec nic společného, ale musí být přitažlivé a zamlouvat se Kremlu.

(Psáno pro ČRo Plus)