Když jsem hovořil koncem minulého týdne v Berlíně s novináři časopisu Der Spiegel, jeden z nich se mě optal, jestli ještě máme nějakého prezidenta. Opáčil jsem, proč se ptá, když to musí vědět. Odvětil, že se o Miloši Zemanovi v Německu píše jen v rubrice kuriozity. Není to sice pravda, naposled se právě zmíněný news magazín o Zemanovi zmínil 1. února jako o jednom z mála prezidentů v EU, který je proti ruským sankcím.

Přesto jsem si ale na tuto poznámku vzpomněl, když jsem se vrátil domů a viděl jsem, že v našich novinách se o prezidentovi píše bezmála každý den. Miloš Zeman se o to pilně snaží již léta i tím, jak objíždí republiku: v druhé půlce února byl tři dny v Královéhradeckém kraji, od začátku března zase cestoval po Karlovarském kraji, kde na sebe upozornil nepřesnou informací o rekonstrukci Císařských lázní a 10. března zřejmě oznámí svou kandidaturu na prezidenta. O každém jeho kroku informují veškerá média.

Může za to i ta skutečnost, že každý náš hradní pán tradičně přitahuje čtenáře i diváky, protože má v sobě zbytky "svatozáře" královského Hradu. Toho od půli března bude využívat i Barrandov TV Jaromíra Soukupa. Miloš Zeman v jeho televizi bude mít pořad s názvem Týden s prezidentem. Tuto jeho předvolební taktiku poněkud kazí skutečnost, že pořad má kromě Petra Koláře z Týdne moderovat i žena kancléře, tedy člověk s přímým vztahem k prezidentovi. Kromě toho má Zeman videohovory v Blesku, na Frekvenci 1 je přítomný v Pressklubu a rozhovory poskytuje Parlamentním listům. Veřejnoprávní média naopak ignoruje a kritizuje.

Připomeňme, že interview jako seriózní žánr zdomácněl ve staré Evropě po válce, kdy po vzoru Spojených států mohli novináři s vysokými politiky hovořit jako se sobě rovnými partnery a začali jim klást i velmi nepříjemné, ale pro občany důležité otázky. Problém zmíněných našich médií je v tom, že tohle nemůžeme ani od jednoho z nich očekávat. Dobrý rozhovor s politikem je vždy o sporu, proto je přitažlivý. V rozhovorech se Zemanem je, a zřejmě zase bude, spor nahrazen bonmoty a provokativními hláškami, což jsou prostředky bulváru.

Nedovedu si představit, že by u nás někdo z médií, s kterými Zeman spolupracuje, si mu dovolil položit takovou úvodní otázku jako novináři časopisu Der Spiegel kandidátovi na post kancléře Martinu Schulzovi: Pane Schulzi, můžeme se snad shodnout na tom, že v případě vaší prezentace jde spíš o vnějškové projevy, o nový image SPD než o konkrétní politický program...

Otázka je, jestli bez takových otázek masivní kampaň nebude mít tentokrát bumerangový efekt. Vědci tvrdí, že za tento efekt může ta skutečnost, že informace v naší civilizaci obíhají stejně jako zboží, a jsou proto nezávislé na tvůrci. A čeho je moc, od toho se lidé, kteří touží po stálé změně nabídky, odvrací.

(Psáno pro ČRo Plus)