Neutěšená situace v médiích ve Spojených státech čeká na odvážného soudce, který by ji s odkazem na první dodatek ústavy o svobodě slova vrátil do normálu, tvrdí profesor Marvin Kalb z Harvardu, jehož mediální institut sídlí ve Washingtonu. Tento názor vyslovil ho koncem loňského roku. Dodal, že současný neblahý stav amerických médií byl způsoben Bushovou administrativou, která si uzurpovala nezvykle velká práva zasahovat prostřednictvím velkých společností, které v posledních desetiletích skoupily hlavně televizní stanice, do zpravodajství a publicistiky.

Typickým příkladem situace, na kterou Kalb upozorňuje, je novinář Dan Rather. V roce 2004 byl stažen z obrazovky, protože zveřejnil na stanici CBS (Columbia Broadcasting System), která patří obrovské společnosti Viacom, kopie dokladů z let 1972 a 1973 o mladém poručíkovi George W. Bushovi, ze kterých mělo vyplývat, že se pozdější prezident snažil vyhnout nasazení do války ve Vietnamu a chtěl si odsloužit vojnu u Národní gardy. Vzhledem k tomu, že Rather s případem vystoupil v předvolební době, šlo o výbušný (v USA říkají radioaktivní) materiál. V únoru či březnu roku 2008 by měl začít v New Yorku na Manhattanu proces, který by mohl situaci změnit k lepšímu.

Dnes šestasedmdesátiletý Dan Rather nejprve jako reportér a později jako moderátor pořadu 60 Minutes Wednesday představoval na stanici CBS jeden z nejdůležitějších televizních hlasů Spojených států. Stejně jako pánové Peter Jennings a Tom Brokaw na stanicích ABC a NBC. Jeho popularita začala nejprve ve stylu zuřivého reportéra. Například o nebezpečných hurikánech reportoval v jejich středu, když se připoutal ke sloupu telefonního vedení, reportáže natáčel i přímo na bojištích ve Vietnamu. V roce 2003 se dostal i k Saddámu Hussajnovi, s nímž přinesl rozhovor. Jeho popularita byla také založena na tom, že byl nepřítelem prezidenta Spojených států, a to v době, kdy se tak k prvnímu muži Států ještě nechovala skoro žádná média. Prezidentovi tehdy byly věrné i jinak velmi liberální a kritické New York Times a trochu zdrženlivěji, ale přesto bez zjevných protestů se choval za války v Iráku i Washington Post.

Kauza Rather začala v roce 2004 a je pozoruhodná hlavně proto, že nikdo (ani Bílý dům) dodnes nenapadl obsah vysílaných reportáží. Zpochybňována je pouze pravost předkládaných dokumentů, protože jde o kopie. Originál zřejmě už neexistuje. „Kdyby uvedené skutečnosti nesouhlasily, Bílý dům by je jistě dementoval, a to se nikdy nestalo,“ řekl Rather v polovině ledna roku 2008 novinářům z časopisu Der Spiegel.

Jeho kancelář sídlí v New Yorku na 42. ulici v osmém patře a jmenuje se Dan Rather's Reports. Produkuje každý týden jeden pořad pro kabelovou televizi HDNet, kterou v Americe sleduje sedm milionů lidí. Tato stanice patří texaskému miliardáři Marku Cubanovi, který se rozhodl podporovat svobodnou žurnalistiku.

„Radioaktivní papíry“, kolem kterých se podezření proti Bushovi točí, tehdy do redakce CBS přinesla Ratherova kolegyně Mary Mapesová, producentka pořadu CBS News, která byla považována za nejlepší a nejdůkladnější rešeršistku v redakci. Šlo o čtyři papíry z osobní složky poručíka G. W. Bushe, z nichž vyplývalo, že mladý poručík Bush nemá pro velké pracovní nasazení čas uposlechnout rozkaz a dostavit se k lékařské prohlídce. Právě z tohoto konstatování se usuzuje, že George W. Bush se tímto odkladem snažil dostat do Národní gardy. Tuto domněnku potvrzuje plukovník Jerry Killian, který navíc dodává, že o Bushově zařazení do gardy se hovořilo i „nahoře“. Zveřejnění „radioaktivních“ papírů se odehrálo v době volební kampaně v roce 2004, kdy proti Bushovi mladšímu stál jako protikandidát John Kerry, který se naopak stylizoval do role válečného hrdiny z Vietnamu. Interpretace byla zřejmá. Prezident, který nechtěl jít bojovat za svou vlast, intrikoval proti několikrát vyznamenanému hrdinovi z Vietnamu.

Některými médii je Dan Rather označován za statečného bojovníka za zbytky „magického, mystického žurnalismu“, který pro ně představovaly právě zprávy CBS, takže i ženy z kantýny byly hrdé na to, že tam mohou pracovat. Jiní, konzervativnější kritici, například Bernard Goldberg, který z této stanice odešel, naopak tvrdí, že to byl právě Rather, který v napjatých chvílích neváhal ve svém zpravodajství otevřeně lhát, aby mohl prosazovat své liberální (levičácké) názory. V Americe žijící český novinář Petr Adler dodává, že tyto liberální elity, ke kterým Dan Rather bezesporu patří, velmi často své názory vydávají za názory celé veřejnosti.

Ratherův životopis je příkladem typické americké kariéry. Sám o sobě napsal: „Nikdy jsem nechtěl být indiánem nebo lodním kapitánem, vždycky jsem chtěl být jenom reportérem. Od malička jsem snil o tom, abych si mohl přečíst alespoň jednu svou větu v novinách Houston Chronicle.“

Ratherův otec Daniel Irvin byl dělník a pokládal v Houstonu naftová potrubí. Matka byla uklízečka.

Rodiče, vzpomíná dnes pan Rather, většinu času v době jeho mládí strávili diskusemi o druhé světové válce, hospodářské krizi a měli velkou důvěru v tisk. Velice často prý mladému Danovi předčítali z novin zprávy. Jeho otec byl přesvědčen o tom, že noviny jsou něco jako univerzita pro obyčejné lidi.
Když malý Dan onemocněl, dostal revmatickou horečku, musel zůstat devět měsíců v posteli a celou dobu poslouchal rádio. Z bojišť druhé světové války pro stanici CBS tehdy reportoval Edward R. Murrow, a to byl přesně ten moment, kdy si mladičký Rather usmyslel, že jednou bude dělat něco podobného. Jako první z rodiny se dostal na studia a absolvoval Sam Houston State Teachers College. Už při studiích začal pracovat každý víkend v univerzitním rádiu. Po absolvování školy se dostal do stanice KHOU-TV, což byla lokální pobočka CBS. Právě v této stanici na sebe upozornil tím, že při reportáži o hurikánu Carla se připoutal ke sloupu telefonního vedení. Vzhledem k tomu, že takové obrázky jako on nikdo jiný neměl, jeho reportáž koupila i mateřská stanice CBS. Netrvalo dlouho a v roce 1961 přešel do centrály i Rather. Za první rok tehdy vydělal 17 200 dolarů, o čtyřiačtyřicet let později to bylo šest milionů za rok.

V soudním přelíčení, které má v následujících dnech začít, žaluje Dan Rather společnost CBS o sedmdesát milionů dolarů. Tato suma je odvozena právě od jeho posledních výdělků. Podle smlouvy měl totiž z firmy, nebo alespoň z obrazovky odejít o rok později. Rather tvrdí, že v tomto procesu nejde o něj a o peníze, ale hlavně o svobodný žurnalismus a odvahu, kterou je třeba dodat mladým novinářům, aby se tomuto povolání vrátila důvěra a čest.

Dan Rather hlavně v mediálním boji pracuje s velkým patosem, žádné slovo mu není dostatečně velké (Der Spiegel) a dost často opakuje: Kdo jiný by měl vést tento boj, když ne já? To je právě důvod, proč někteří jeho protivníci hovoří o tom, že jde jen o kapric starého ješitného muže. Petr Adler upozorňuje, že je trochu podezřelé, že žalobu podal až dva roky po odchodu z CBS. Jiní dodávají, že jeho pláč jen ničí jeho legendu. Svého času (a na tom se všichni shodují) byl Rather opravdu špičkový reportér.

Německý zpravodajský časopis Der Spiegel a některé americké univerzity si v této souvislosti ale kladou podstatnější otázku, která zní: Je vůbec svobodný žurnalismus možný v koncernu, jako je Viacom, který se na zprávy dívá jen jako na prodělečný produkt? Navíc jde-li o obchodní společnost, která je dovozcem a distributorem elektroniky jako Viacom, každá důkladná rešerše se nutně dotkne některého jejího obchodního partnera. Ten si pochopitelně hned u Viacomu stěžuje a představenstvo zase tlačí na redakci. Sám Dan Rather tvrdí: „Zájmy majitelů a novinářů jsou čím dál různější a vinou toho mizí i v médiích pochopení pro to, že zprávy představují veřejné bohatství.“ Otázka zároveň je, zda se v dnešní společnosti o tyto záležitosti veřejnost zajímá a je dost bdělá, aby si toho všimla a zaznamenala tuto podstatnou změnu. Kvůli této obecné nevšímavosti je tak důležitý proces, který by měl vbrzku začít, protože by mohl upozornit na podstatu problému.

Ratherův právník Marty Gold dle Adlera prohlásil, že při procesu bude požadovat, aby byla zveřejněna veškerá korespondence, včetně vnitropodnikových e-mailů mezi vedením společnosti a Bílým domem. Tomu se samozřejmě společnost Viacom brání a její právník James Quinn chce, aby se proces týkal pouze pošpiněné cti Dana Rathera. Doslova řekl: „Soud se bude zabývat jen tím, jestli firma Viacom zacházela fair s panem Ratherem.“ Problém ale bude právě s „radioaktivními“ papíry, jejichž originály už neexistují. Někteří soudní znalci sice nevylučují, že kopie jsou pravé, ale dokázat se to nedá. Potíž je také v tom, že důstojník, který papíry nejspíše obstaral, se jmenuje Bill Burkett. Byl to bývalý Bushův nadřízený, který ho nenáviděl. Burkett sice tvrdí, že je dostal od nějaké dámy jménem Lucy, ale zdá se, že ta neexistuje. Někteří rešeršisté se dokonce domnívají, že není vyloučeno, že papíry ani nebyly zničeny, ale že je ukradl právě tento bývalý důstojník Národní gardy. Lucy si prý jen vymyslel, aby zamaskoval svůj trestný čin.

Dan Rather také nemůže moc spoléhat na pomoc svých bývalých kolegů, kteří pracují pro společnost CBS, tedy de facto pro Viacom. Nikdo, kdo chce v CBS zůstat, či dokonce myslí na kariéru, se ho nemůže zastat. Dokonce se ho nemohou zastat ani ti čtyři novináři, kteří s ním museli stanici opustit, protože před odchodem byli nuceni podepsat prohlášení o mlčenlivosti.

Uvnitř podniku Viacom v roce 2005 vyšetřoval kauzu Rather státní návladní Dick Thornburgh, který je přítelem rodiny Bushových, a proto jeho závěry bylo možné lehce zpochybnit. Facit byl proto předem jasný. Novinářům bylo vytknuto, že zmíněné „radioaktivní“ papíry dostatečně neprověřili. Zpráva měla 224 stránek a Rather ji označil za „bullshit". Petr Adler říká, že Rather se v televizním přenosu divákům za nedostatečnou rešeršní práci omluvil, ale zároveň prohlásil, že si za svým tvrzením stojí.

V lednu tohoto roku řekl reportérům časopisu Der Spiegel, že za celou aférou může být ještě jedna skutečnost, a sice, že právě v době této aféry žádal Viacom o daňové úlevy a prosazoval změnu zákonů a k tomu potřeboval podporu Bílého domu. Mluvčí CBS to popřel. Toto tvrzení však dle některých analytiků nepřímo zpochybňuje prohlášení šéfa Viacomu, který pro New York Times řekl: „Republikánská vláda je pro podnikatele v médiích lepší než vláda demokratická.“ Bude-li soudní líčení omezeno jen na problematiku odškodného, zatím není jasné. Ale i kdyby tomu tak bylo, rozhodně se o současné mediální scéně bude více hovořit nejenom ve Spojených státech, protože je evidentní, že se poměry v médiích na zlomu století zásadně změnily.

Dan Rather říká, že když 70 milionů vyhraje, většinu z těchto peněz okamžitě věnuje na výuku žurnalistů. Tato možnost tu doopravdy je, protože soudce nezamítl ani jeden ze sedmi bodů jeho žaloby.

Diváci CBS viděli Dana Rathera na obrazovce naposledy o volební noci v roce 2004. Kdyby tehdy vyhrál místo Bushe Kerry, nejspíše by byl tam byl dodnes. A jak říkají i jeho největší nepřátelé: Někdy byl komický, utápěl se v manýrách, ale nikdy nebyl nudný! Nuda nebude zřejmě ani v soudní síni.