Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk a bez jednoho roku před sto lety se stal prvním československým prezidentem. Vzhledem k tomu, že se blíží datum další volby prezidenta České republiky, připomeňme si, že s těmito volbami máme již od samého počátku naší samostatnosti potíže. Už první volba Tomáše Garrigue Masaryka, kterého volilo tzv. Revoluční národní shromáždění, v němž zasedalo i čtyřicet zástupců ze Slovenska, byla problematická. Historická schůze v pražské Sněmovní ulici, kde dnes zasedá Sněmovna, začala v 11 hodin 40 minut. Začátek byl naplánován tak, aby v okamžiku vyhlášení výsledků volby se rozezněly po celé Praze zvony. Potíž byla v tom, že vlak ze Slovenska měl zpoždění, takže volby se nezúčastnili Slováci. Kvůli tomu někteří právníci považují volbu za neplatnou nebo i my laici ji můžeme považovat minimálně za neuctivou vůči Slovákům. Možná že právě proto někteří slovenští politici se již tehdy na nás rozzlobili a začali hovořit o tom, že Československo je jen prozatímní státní útvar.

Druhá volba proběhla po řádných parlamentních volbách v roce 1920 a rovněž se neuskutečnila hladce. Proti Masarykovi se šikovala fronta největší menšiny, a to německé, která nepokládala Československo za svoji vlast. Na požadavky českých Němců odtrhnout velká nejen pohraniční území od ČSR reagoval Edvard Beneš návrhem nárokovat si část Vídně s českou a slovenskou menšinou. Masaryk byl nakonec zvolen.

Třetí volba proběhla v roce 1927. Tehdy Masaryk chtěl do funkce prosadit Edvarda Beneše, ale když se ukázalo, že jeho volba by byla neprůchodná, změnila se rétorika hradních příznivců a o sedmasedmdesátiletém prezidentovi se začalo hovořit jako o muži plném síly a elánu. Tehdy Masaryk trval na tom, že musí být zvolen všemi stranami, které později budou zastoupeny ve vládě, protože chtěl být silným reprezentantem státu. TGM byl opět zvolen, ale tzv. bílými lístky se proti němu vyslovili nejen němečtí nacionalisté, ale i dvě vládní strany: Kramářovi národní demokraté a Hlinkovi Luďáci. Navíc někteří Rusíni požadovali autonomii pro Podkarpatskou Rus, jak to bylo sepsáno v mírové smlouvě ze St. Germain.

Teprve další volba v roce 1934 byla manifestační kvůli fašistickému ohrožení a v ní dostal Masaryk 73 procent hlasů. To už byl ale prezident po mrtvici a téměř slepý, po roce abdikoval. Místo podpisů se na úřední listiny dávalo razítko a na veřejnosti se objevoval zřídka jen v autě nebo v kočáře.

Bohužel od vzniku republiky celému světu signalizujeme, že demokratické procedury neovládáme. Úřad prezidenta má u nás sice dodnes velkou prestiž, ale způsob volby ji velice často znehodnocuje, jak jsme to zažili i při druhé volbě Václava Klause nebo při akcích podporovatelů Miloše Zemana, který se sám dopustil nedůstojných výroků.

(Psáno pro ČRo Plus)