Demokracie je kultura, která určuje mantinely, v nichž společnost žije. Proto ta nejdůležitější pravidla jsou ta, která nejsou nikde napsaná, ale bez nichž se každé společenství začne rozpadat, pokud se proti těm, kteří je nedodržují, nedokáže bránit. Jedno z těch pravidel zní: Justici moc ústavní a výkonná veřejně nekritizuje.

Bohužel toto pravidlo porušili v poslední době bez jakýchkoliv konkrétních důkazů i premiér a prezident. Premiér po obvinění z dotačního podvodu hovořil o účelovém obvinění, které bylo učiněno na objednávku a osopil se na policii a státní zástupce. Prezident zase minulý týden při jmenování nových soudců hovořil o tom, že v osmdesáti pěti procentech případů byli komunální politici před soudem osvobozeni a že je dobře, že soudci nepodlehli nutkání policie a státních zástupců je dostat do vězení.

Bohužel v obou případech jde nejen o porušení nepsaných pravidel, ale i o fake news: Obvinění premiéra jako důvodné potvrdil i Evropský úřad pro boj s podvody OLAF a konečné rozhodnutí musí učinit soud. Rovněž číslo o osvobození 85 procent komunálních politiků je zcela vymyšlené a neodpovídá pravdě, protože taková statistika se nevede. V celé republice bylo loni posláno k soudu 64 tisíc trestních věcí a zproštěna byla jen tři procenta.

Nestrannost justice symbolizuje římská bohyně, která má oči převázané šátkem, aby neviděla účastníky jednání, aby neznala jejich původ, moc, postavení či majetek, aby rozhodovala bez strachu a vidiny prospěchu, ale řešila spravedlivě konkrétní případ. Justice je tedy symbolem mravního zákona a zosobňuje spravedlnost. Aby mohla být soudní moc slepá, ustavilo se v demokratické společnosti zmíněné pravidlo, že ostatní dvě mocnosti moc justiční nekritizují, jinými slovy nezatahují ji do politického přetahování o moc.

Justice zůstává mimo politickou hru, aby i její účastníky mohla soudit.

V zemích jako je Velká Británie, je tato tradice velmi stará. V zemích jako je Česká republika, které se ke staré demokratické Evropě připojily až po roce 1989, nemají tato pravidla hluboké kořeny, a proto je třeba být vždy na pozoru, když se vytváří atmosféra, že je špatné soudit politiky jak celostátní tak komunální.

Problém to je i proto, že taková tvrzení podporují institucionální nihilismus, a tím rozkládají právní stát, což by mohlo umožnit otevření cesty k autoritativnímu režimu, se kterým jsme se chtěli po roce 1989 navždy rozloučit. I tzv. minimalistické pojetí demokracie bazíruje kromě na svobodných volbách na nezávislé justici a svobodě slova, která je rovněž ohrožena útoky na veřejnoprávní média.

(Psáno pro ČRo Plus)