Sedmdesáté výročí komunistického puče z roku 1948 nám názorně připomíná rozdíl mezi evidentní lží a nesplněnými předvolebními sliby. Oba instrumenty používají politické subjekty k tomu, aby nalákaly voliče, ale jejich účel je odlišný: lži slouží hlavně k tomu, aby politická strana zakryla své skutečné úmysly, proto v důsledku činí poté, co se ujme moci, něco jiného než slibovala, zatímco nesplněné sliby ukazují jen na úmysly strany, které se nepodařilo naplnit.

Komunisté před únorem 1948, v čele s Klementem Gottwaldem, se zavázali Stalinovi, že Československo přičlení k obrannému pásu kolem SSSR, stejnými ústy doma slibovali podporu živnostníkům, půdu soukromým zemědělcům a ujišťovali je, že ke kolektivizaci po vzoru Sovětského svazu nedojde, věřícím zaručovali náboženskou svobodu, jinými slovy ráj na zemi, i když věděli, že to nemohou splnit, protože Stalin již od roku 1947 budoval jeden mocenský blok.

Náš dnešní premiér, který je v demisi a je trestně stíhán, zase nabízí, že bude líp a že za nás vše vyřídí. I takovýto slib je zcela nereálný a skrývá skutečný úmysl. Heslo Budeme makat, i bez důvěry je faktickým vyhlášením počátku změny ústavního režimu, tedy vyhlášením možného konce první České republiky. Jinými slovy znamená, jak konec konců Andrej Babiš již několikrát přiznal, snahu ovládat celý stát jednobarevnou vládou a řídit ho jako vlastní firmu ve svůj pekuniární i osobní prospěch. To znamená autonomně rozhodovat o přidělování dotací z Evropské unie a zastavit své trestní stíhání.

Před sedmdesáti lety komunistický puč začal tím, že prezident Edvard Beneš neměl už díky nemoci sílu poté, co nejprve 12 a pak 14 ministrů z 26 podalo demisi, donutit předsedu vlády Klementa Gottwalda, aby odstoupil, aby mohl jmenovat nového premiéra a dočasnou úřednickou vládu. Nechal Gottwalda po několika dnech váhání, aby si doplnil vládu svými lidmi či lidmi z jiných stran, které s ním byli domluveni nebo byli nepřiznanými členy komunistické strany jako ministr obrany Ludvík Svoboda.

A podobně nemocný prezident Miloš Zeman slibuje panu premiérovi Andreji Babišovi, že ho nechá vládnout bez důvěry, i když je to v rozporu s Ústavou, protože parlament ztrácí kontrolní funkci. Navíc prezident toleruje případnou jednobarevnou vládu, výměny na důležitých postech a dalším stranám doporučuje, aby v Babišově vládě byly jen jejich náměstci, tedy souhlasí s jeho autoritářským pojetím řízení republiky.

Jenže v tomto případe nejde jen o prezidenta jako kdysi, ale i o selhání tradičních politických stran, které nepochopily, že musí vytvářet protiváhu ekonomické moci a ne být jejich přívěškem, jak nedávno upozornil právní filozof Jiří Přibáň. Proto stranický systém v loňských volbách selhal a hrozí nám tzv. benevolentní autoritářství. To je i důvod, proč nelze vyloučit, že příští politické konflikty budou mít již formu občanských protestů a demonstrací jako ta, která se konala v Praze v neděli na Václavském náměstí.

(Psáno pro ČRo Plus)