Jak říkal jeden z prvních ústavních soudců po roce 1993 profesor Vladimír Čermák: "Absolutizace cíle přináší s sebou lhostejnost vůči použitým prostředkům." A aby toto nebezpečí bylo minimalizováno, dodával další z prvních ústavních soudců profesor Vojtěch Cepl, cituji: "To, co nám chybí, je tradice právního státu, vědomí principů konstitucionalismu, v němž jsou státní orgány vázány právem a nemůžou dělat, co není pod právem." A jindy dodával: "Proto lidé utekli do Ameriky, aby jim nevládli lidé, ale aby jim vládla pravidla, na kterých se lidé usnesli. K tomu má směřovat i vývoj u nás."

To byl hlavní důvod, proč byl v České republice ustaven 1. ledna 1993 Ústavní soud, který sídlí v Brně. Prvních dvanáct z patnácti soudců bylo jmenováno v červenci právě před 25 lety a soud začal fungovat od konce měsíce. V čele stanul Zdeněk Kessler, bývalý soudce, politický vězeň a aktivní politik v Československé straně národně socialistické. Od roku 2000 soudce jmenuje prezident se souhlasem Senátu.

Z dalších významných soudců připomeňme alespoň profesora Vladimíra Klokočku, který přednášel konstitucionalismus na univerzitách v Německu, Ivanu Janů, která byla jako dcera kulaka po roce 1948 perzekvována či Elišku Wagnerovou, která se vrátila z emigrace a byla taky předsedkyní Nejvyššího soudu stejně jako její kolegyně Iva Brožová, která zase byla dcerou zahraničního letce v RAF.

Celkem vydal Ústavní soud bezmála 75 000 nálezů a mezi ty nejdůležitější bezesporu patří zrušení podstatné části volebních zákonů, které v době opoziční smlouvy prosazovali pánové Zeman a Klaus. Mezi další důležité nálezy patří i zrušení předčasných voleb. Volby se nakonec konaly až v řádném termínu. Zákon byl napaden u Ústavního soudu díky poslanci Miloši Melčákovi.

Podobně velké emoce vzbudil i verdikt Ústavního soudu, který odmítl zrušit církevní restituce. Proto i současné snahy na jejich zpětné zdanění nejspíš nemohou být soudem akceptovány, protože jsou v rozporu s jedním ze základních pravidel římského práva: lex retro non agit, to znamená, zákon nepůsobí zpětně. A důvod je zřejmý: takový krok je i v rozporu s požadavkem legitimního očekávání a právní jistoty. Jedno nebezpečí, které by mohlo náš Ústavní soud paralyzovat, tu však existuje a na něj upozorňuje současný předseda Pavel Rychetský: paralýzu by mohlo způsobit vypršení funkčního období jeho členů a neobsazení uvolněných míst, což se u nás již částečně v minulosti stalo. Proto navrhuje, abychom se inspirovali v Německu, kde mandát je sice taky omezen, ale současně nesmí dojít k uvolnění místa bez náhrady, protože by to poškodilo Ústavní soud.

Odpovídá to tomu, o čem přednáší u sousedů profesor práva a bývalý ústavní soudce Udo Di Fabio, který napsal v knize Die Kultur der Freiheit: "Právo je součástí širšího filozofického kontextu, a proto instituce je víc než zákon."

(Psáno pro ČRo Plus)